Oni ten nesmysl myslí vážně. Izraelský server Aruc Ševa v neděli (12/5) poodhalil, odkud vítr vane. V záležitosti zvláštního označování výrobků pocházejících z izraelských osad vybudovaných v Judeji a Samaří.

Jako jeden z iniciátorů této kampaně se nyní předvedl exprezident USA Jimmy Carter. V Dublinu, kde se on a další bývalí politici (exprezidenti Brazílie a hostitelské země) spolu s evropskými diplomaty snažili oživit blízkovýchodní mírový proces, opět tlačil na to, aby se výrobkům z Judeje a Samaří dostalo zvláštního, dodejme politického (a tedy diskriminačního – o tom níže) označení. Podle vysvětlení irského ministra zahraničí mají evropští zákazníci dostat šanci vybrat si, zda výrobky z "ilegálních osad" chtějí či nikoli. (Dojemná péče Bruselu o spotřebitele, aby neutpěl újmu při nákupu zboží. Ne kvůli jeho nekvalitě, ale s ohledem na geografický původ.)

Politicky korektní eurounijní představitele nebylo ovšem nutné o něčem takovém dlouze přesvědčovat. Co je namířeno proti Izraeli, ačkoli irská exprezidentka tvrdila, že tomu tak není, to rádi a ochotně příslušnou směrnicí podpoří. Proto mohl Cater konstatovat, že je evropskou reakcí "velice povzbuzen". Irsko se k této iniciativě ústy svého ministra zahraničí také hned přihlásilo. Bravo.

Pokud by někdo nevěděl, co je to politizace obchodu, tak tady má názornou lekci.

Jsme svědky europaradoxu. Zatímco mnohým Evropanům vadí, že to či ono zboží pochází z Judeje a Samaří, palestinským Arabům, kteří v těchto židovských provozovnách pracují, nikoli. Je to vítaný zdroj výdělku a obživy pro ně i jejich rodiny. Znovu si můžeme uvědomít rozdíl mezi propagandou a potřebami praktického života.

Jsem vlastně také konzumentem dováženého zboží; konzumentem žijícím v jedné ze zemí EU. A jako takový nemohu nevyjádřit údiv nad tím, jak mateřsky se o nás Brusel stará. Abychom nepřišli k úhoně, kdybychom si náhodou koupili mandarinky z plantáží ležících nikoli pět kilometrů západně, ale, jaká hrůza, východně od někdejší zelené linie z doby před 5. červnem 1967. Jsem si jist, že drtivou většinu normálních spotřebitelů zajímá, čím se liší kvalita citrusů z obou míst, případně jejich cena, nic jiného. Jde tedy o další bruselskou aktivitu ve stylu "řešení" správného zakřivení banánů (řečeno v nadsázce).

Když už má být import ze Západního břehu onálepkován nápisem Vyrobeno na okupovaných palestinských územích (aby se od něj každý "správný" Evropan s pohrdáním odvrátil), a má-li si Brusel počínat veskrze korektně (nikoli politicky korektně), očekávám, že budeme diferencovat také pokud jde o obchod s kontinentální Čínou. Tedy že si na jistém zboží přečteme Vyrobeno politickými vězni v káznicích Čínské lidové republiky. Pokud ne, jsou Carter a jeho bruselští přátelé toliko nechutnými pokrytci.

Jestliže mezi mandarinkami pocházejícími z oněch dvou různých pěstitelských lokalit Svaté země, jak jsou zmíněny výše, není rozdílu, tak toto nemusí platit, pokud jde o víno. Réva z vinic Izraele v hranicích z let 1949-1967 se jistě může z důvodů, jež netřeba popisovat, lišit od révy z vinohradů Judeje, Samaří nebo Golanských výšin. Pak oblast původu na vinětu lahve samozřejmě patří – není to ovšem záležitost politická, ale odborná, o kterou se unijní strážci dobra starat nemusejí.

Malá odbočka: Pokud by chtěli být užiteční, ať raději u českých úřadů zajistí, abych jako milovník vína mohl konzumovat lahodné rudé i bílé izraelské, na které jsem v obchodech ve svém okolí ještě nenarazil, a musím do vysokého stupně virózy plnit číše víny z Jižní Ameriky, jež mi z nabízeného sortimentu jede nejvíce. Což takhle vymyslet kvótu ve stylu omezení dovozu vín z Chile a Argentiny a zvýšení importu vín z Izraele, aby byl i sionista Stejskal uspokojen. Je to samozřejmě pitomost a z mé strany pouhá legrace. Na rozdíl od EU, která to s diskriminací produktů ze Západního břehu myslí smrtelně vážně.

Proč hovořím o diskriminaci? Z prostého důvodu: jsme svědky kolosálního eurofarizejství. Je-li zboží "z osad" označeno nálepkou Made in Israel, vytváří EU dojem, že je to div ne jediná překážka na cestě k míru. Že ale palestinští Arabové používají pro svůj (zatím neexistující) stát název celého území historické Palestiny, nikomu v Bruselu ani panu Carterovi samozřejmě nevadí.

Co by se asi dělo, kdyby si Izrael postavil hlavu a jako podmínku pro jakékoliv další jednání s palestinskými Araby stanovil, že jejich reprezentace musí pro svůj budoucí stát vymyslet jiný název než Palestina? To bysme si užili nefalšované eurohysterie, není-liž pravda?