Až bude EU schvalovat státní rozpočty členských zemí a trestat je ztrátou hlasovacích práv, nezbude podle dosavadního vývoje v podstatě nikdo, komu by v té budovatelské atmosféře hlasovací práva zbyla.

Vojenští vojevůdci mnohokrát v minulosti razili heslo, že „tam, kde nepomáhá síla, je zapotřebí síly ještě větší“. Evropská unie si toto heslo budovatelsky upravila na „kde nepomáhá jedna regulace, pomůže ještě více regulací“. Kdyby to nebyla v důsledku tragédie pro 500 milionů lidí, člověk by se i jejich nápadům rád zasmál. Banány a okurkami počínaje, přes žárovky a sprchy, až nyní nově ke schvalování národních rozpočtů Unií samotnou. Nejprve vytvořili ve všech státech atmosféru pro aplikaci socialistického zhýralého baštění na dluh a za cizí, zavedli společnou měnu jako další nástroj ke snazšímu ovládání ekonomik, a když díky důsledkům tohoto inženýrství padá jeden stát za druhým, diví se. Možná ale jen zdánlivě...

Jako pasáž ze slavného britského seriálu „Ano, pane ministře“ se zdánlivě jeví nejnovější nápad ve věci regulace dalších výsostných práv, které doposud patří samotným národním státům. Schvalování jejich státních rozpočtů a v podstatě následné poskytnutí k další implementaci národním parlamentům. Přišla s tím 12.5.2010 Evropská komise, která navrhuje, aby mohla od příštího roku schvalovat rozpočty členských států ještě před tím, než projdou národními parlamenty. Prý kvůli zajištění rozpočtové disciplíny, za jejíž nedodržování budou přísné tresty. Jedním z nich je pozastavení dotací, druhým pak ztráta hlasovacích práv v Unii na určité období.

A tak mě napadl takový zajímavý scénář. Převážná většina lidí z Evropské komise (mimochodem, bývalí komunisté - viz zde) sama zadlužovala v minulosti své vlastní země, dříve, než se do vedení Unie dostala. Dnes, díky nesmyslnému tlaku na další pokračování integrace a udržení eura „za každou cenu“, zadlužují svými opatřeními už nejen státy své, ale všechny. Vytvořením nesmyslného „záchranného balíčku“ z peněz všech, který má „pomoci“ zemím eurozóny platit jejich dluhy, odčerpají další peníze z ještě jakž takž fungujících ekonomik. Mimochodem, abyste si to dokázali představit na konkrétním příkladu, tak například 110 mld euro, které má takový MMF připraveny pro Řecko, je stejná suma, jakou má MMF připravenu pro všechny ostatní státy světa dohromady…

Co se stane v případě, že výše uvedený návrh na schvalování rozpočtů a udělování trestů za jejich nedodržování bude opravdu zaveden? Vždyť přece v Unii dlouhodobě nedodržuje maastrichtská kritéria (která i tak neznamenají nic jiného než oficiální povolení dalšího zadlužování) naprostá většina států. Řada z nich je tak zadlužená a tak zvyklá na socialistické výdobytky, že bez navrácení se k hájení skutečných národních zájmů si s tím prostě není schopna poradit. Inu, ztratí hlasovací práva a dotace z Unie. A tak se ptám, zda toto nakonec není pravý cíl. Druhý krok, po Lisabonské smlouvě, k ovládnutí Evropy velkými státy, které si vždy, když šlo do tuhého, hájily zájmy výhradně své.

Velcí dnes likvidují konkurenci tím, že skoupí její dluhy a díky tomu pak i tu konkurenci. To, co předvádějí velké státy Unie, není nic jiného. S tím rozdílem, že tu přirozenou a žádoucí konkurenci, která mohla velkým státům vzniknout ekonomickou dobrovolnou a výhodnou spoluprací několika menších států Evropy, samy předem dokonce i zadluží. Řada finančních žraloků světa se má zjevně ještě co učit.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora