Když se něco nevyvíjí tak, jak si přejeme, máme vždy několik možností. Buď dělat něco aktivně pro své zájmy, nebo situaci „vědecky rozebrat“. Právě „vědecký rozbor“ zvolila skupina, která sama sebe označuje za liberály.

Před koncem roku se daří i takovým zprávám, které se snaží rozebírat politickou situaci s jistou „přidanou hodnotou“. Takovým rozborem je i studie liberálních odborníků (to je vlastně protimluv - odborník je odborník a liberál je liberál!), jak se může vyvíjet postavení zemí Visegradské čtyřky v EU. Kromě „liberálních odborníků“ ze států V4 se na dílku podíleli i podobně orientovaní lidé z Německa. Tito odborníci pak představili několik možných vývojových scénářů, které by vedly buď k rozpadu EU, nebo k jejímu posílení.

Z článku, který studii liberálních odborníků popularizuje, vyjímám tuto citaci:

Společný evropský projekt už nějakou dobu přešlapuje na rozcestí. Příchylnost členů k Unii naleptává umná politicko-ekonomická strategie Ruska a Číny, doplněná sofistikovanou dezinformační kampaní, jak na to ostatně opakovaně upozornily i letošní zprávy tajných služeb. Vnucuje se logická otázka, kterou cestou se Evropská unie vydá a jestli na jejím konci bude rozklad, nebo přežití. Skupina liberálně orientovaných novinářů, aktivistů a analytiků ze zemí visegrádské čtyřky ve své nové publikaci popsala pětici scénářů, jak geopolitický vývoj skončí, a to s obzvláštním zřetelem na své domovské země: Českou republiku, Slovensko, Polsko a Maďarsko.

Z výše uvedeného lze oprávněně pochybovat o tom, zda politicko-ekonomická strategie Ruska a Číny, doplněná dezinformační kampaní, je hlavním důvodem „přešlapování EU na rozcestí“. Odvolávat se v této souvislosti na zprávy českých bezpečnostních služeb mi pak přijde velmi alibistické.

Co se podvratné činnosti Ruska a Číny týče, čeští - a nejen čeští - liberální odborníci vsadili na tu samou kartu jako američtí liberálové, tj. levicová část politického spektra USA. Prohráli prezidentské volby kvůli podvratné činnosti Ruska a již téměř dva roky hledají, jak to dokázat. Zatím se Muellerově komisi podařilo dostat za mříže „malé ryby“, většinou za ekonomické prohřešky z minulosti často hodně vzdálené. Ruské ovlivnění voleb je jasné politikum pro Demokratickou stranu. Zaráží snad jen jedno - zatím demokratičtí kandidáti nezpochybnili své porážky ve volbách do Senátu amerického Kongresu v listopadu tohoto roku jako důsledek ruského vměšování. To by byla do očí bijící falešná zpráva!

Evropští liberálové po vzoru těch amerických se snaží politickou situaci v EU přepisovat podle amerického vzoru. Ne politika členských států EU a jejího byrokratického aparátu v Bruselu může za „přešlapování na místě“. Vinna je „sofistikovaná kampaň Ruska a Číny“! Pokud liberální odborníci vycházejí z této zavádějící premisy, nemohou se samozřejmě dobrat racionálních a relevantních závěrů.

EU si zadělala na velký problém naprosto sama a vědomě. Řecko, Itálie a částečně i Španělsko nedokázaly zabránit pohybu statisíců ilegálních migrantů (osob bez platných dokladů a víz) na své území. Německo pak učinilo bezprecedentní krok a umožnilo transfer těchto osob na své území. Opět proti pravidlům takzvaného Schengenu. Zdůvodnění humanitárními důvody se posléze ukázalo jako nedostatečné, když na jednoho uprchlíka před válkou ze Sýrie připadli dva z jiných zemí subsaharské Afriky či Blízkého východu. Nyní se státy, které uprchlíky přijaly, potýkají s tím, že osoby, které nezískají azyl v Německu či jinde a mají být vyhoštěny, nejsou náhle k zastižení. Prostě se vypaří do ilegality. Opět na úkor Schengenu. Výše uvedené není samozřejmě žádná „sofistikovaná kampaň Ruska a Číny“. To je obrovský vlastní problém EU. V této atmosféře se pak samozřejmě daří takovým politickým formacím, které se staví proti ilegální migraci. Liberální odborníci tato politická hnutí označují jako protimigrační, populistická hnutí, občas jako „krajně pravicová“.

A jaká doporučení liberální odborníci nabízejí?

Doporučení pro západní členy Evropské unie spočívají v tom, že je třeba poskytnout střední Evropě větší pochopení. Odpůrci integračního projektu by se neměli cítit oslyšeni nebo odstrkováni, nicméně integrace by měla pokračovat. Na místo hrozeb sankcemi má Brusel napumpovat do srdce regionu pořádnou dávku dotací, ale už ne s ohledem na kohezi – úhelným kamenem má být nově bezpečnost, respektive obrana před migračním návalem, ruskou agresí, falešnými zprávami, hackerskými útoky, i investice do strategických odvětví typu vodárenství, energetika nebo IT z neunijních zdrojů.

To jsou doporučení „za všechny peníze“. Řešit politické problémy dotacemi, navíc místo kohezní politiky (tj. zlepšování ekonomického postavení zaostalejších států EU) dotacemi pro větší bezpečnost, obranu před migračním návalem (?) či ruskou agresí, je absolutně mimo realitu. To prostě nejsou obory, které lze dotovat prostřednictvím EU. To jsou oblasti, kde zatím stále platí hlavní role státu a tyto úkoly stát financuje prostřednictvím státního rozpočtu pro obranu, vnitro apod. Pokud by většina dotací z Bruselu měla skončit opět ve státním rozpočtu a byla by závazně určena, na co je možné je vydat, pak absolutně ztratí význam posílat peníze z Česka do Bruselu. Nynější systém dotací není spásonosný, ale přece jenom umožňuje financovat projekty soukromým podnikům a společnostem, nejenom státní a veřejné správě. A sousloví „obrana před migračním návalem“ je nadbytečné, pokud si státy EU zachovají suverenitu, co se týče přijímání imigrantů z jiných zemí mimo EU.

Doporučení, aby se strategická odvětví typu vodárenství, energetika nebo IT financovalo z „neunijních zdrojů“, je rovněž pozoruhodné. Mají to být zdroje národní, nadnárodní či dokonce mimounijní? Neunijní zdroj totiž může být i čínská či ruská investice. To máme naše strategická odvětví financovat ze zdrojů mimo EU? To snad liberálové nemyslí vážně.

Evropská unie je zřejmě v nejtěžší politické krizi za posledních deset let od časů jejího největšího rozšíření z roku 2005. Krizi však nezpůsobila „sofistikovaná politika Ruska a Číny“ a nezpůsobil ji ani v EU tolik nenáviděný americký prezident Donald Trump. Krizi způsobila podstata politiky EU, které se přiléhavě říká korektní. Velké části voličů se tato politika zajídá a volí si své „populisty“.

Jak to s EU dopadne za pár let, si netroufám předpovídat. Nicméně jedno je jisté. Poslední události ve Francii jasně demonstrovaly, že proevropské nadšení a politika „více ekologie“ se voličům velmi nelíbí. Já naopak příliš velký prostor pro další unifikaci (což je pravý význam slůvka „integrace“) v EU nevidím.