„V organizované společnosti se v kariérním postupu nakonec každý dostane na místo, na které už nestačí.“ Tuším, že jsem toto tvrzení četl prvně v knize „Zákony profesora Parkinsona“.

Takže z výborného pekaře je neschopný vedoucí pekárny, z vynikajícího učitele se stane zmatený a organizačně neschopný ředitel školy atd.atd. Ne, že by k vykonávání vyšší a nebo veřejné funkce bylo potřeba býti mimořádně inteligentní a schopný.

Vzpomněl jsem si na to v okamžiku, kdy šéfovou celé Unie, jistou Ursulu von der Leyen, za způsob celoevropského objednávání očkovacích sér proti covidu-19, začal kdekdo z vysokých „fousů“ států EU kritizovat. Že je neschopná, z některých výroků se dá lehce odvodit, že si dotyčný vrcholový politik západní Evropy myslí, že je blbá.

To by nemuselo být v zásadě tak úplně na škodu. Jiný citát od profesora Cyrila Northcote Parkinsona totiž říká: „Hloupost vysokého úředníka může být totiž v některých případech užitečná. Některé autority dokonce tvrdí, že určitá míra hlouposti je nutná.“

To byl u nás kdysi případ Antonína Novotného, presidenta ČSSR (1953–1968 zastával funkci prvního tajemníka KSČ a během let 1957 až 1968 úřadoval jako třetí československý komunistický prezident.) Přestože se osobně podílel po stranické linii v politických justičních vraždách padesátých let, nakonec jeho vláda dospěla až do „krásných šedesátých let“ (1962 až 1968), jak se pak dlouho říkalo. A to přesto, že to nebyl žádný duševní gigant. Píše trpaslík. Jak se ukázalo v jeho „spontánních projevech“, kdy jednou slíbil lidu, totiž soudruhům obyvatelům z prvomájové tribuny, když si lidi stěžovali na fronty v masně, že „maso bude vbrzku“. Takže všichni hledali „to Brzko“. Kde bude to maso. Jeho hloupost pak vyplula na povrch v prosinci 1967 na plenárním zasedání ÚV KSČ, kdy blábolil takové hovadiny, že ho v lednu 1968 nahradil Dubček. A to se pak začaly dít věci.

Možná by bylo lepší kariérní progresivistku Ursulu von der Leyen a dnešní dobu porovnávat spíše s Miloušem Jakešem, v letech 1987–1989 generálním tajemníkem ÚV KSČ. Milouš Jakeš byl sice osoba nikterak intelektuálně výrazná, ale zase to nebyl takový blbec jako Ursula von der Leyen. Která v roli ministryně obrany Německa vymýšlela uniformy pro těhotné německé tankistky. To už jsou Jakešovy „bojlery“ místo „brojlery“ snesitelnější.

Otázkou zůstává, jak se takovéto figury mnohou dostat na vrcholná politická místa. Je to systémem. Moderní, technicky a vědecky daleko dokonalejší systém výroby a samoorganizace než všechny předchozí dokáže svým obyvatelům zajistit dosud neslýchanou vysokou životní úroveň. A je už natolik autonomní od politiky, že až nahoru se ve vládním systému může dostat klidně i skutečně neschopný blbec. Takže u nás nahradil v čele státu v roce 1987 Jakeš stárnoucího marxistického intelektuála Husáka a vyhodil schopného komunistického technokrata Štrougala. A v Unii byla zvolena v roce 2019 do čela neuvěřitelná Ursula.

Na obranu Milouše i Ursuly by však bylo vhodné dodat, že tehdejší „východní blok“ a dnes Unie se dostaly do prakticky neřešitelné situace. Hlavně díky neskutečné byrokracii a fantasmagorickým pavědeckým ideologiím, tedy marxismem-leninismem a „pokrokářským“ zneužitím otázky lidských práv, které jsou spíše pseudonáboženství než skutečným politickým programem. To znamená naprostou neschopnost akce a reakce na skutečný stav společnosti. Tak se dnes pokrokoví „odborníci“ EU zabývají zákazem „uchoštourů“ a plastikových misek, když se vše, co produkuje moderní průmysl, od elektroniky přes nábytek až po šroubky, dodává zabalené v umělé hmotě. To je skutečný problém, ale zákaz „uchoštourů“ kvůli znečištění planety plasty je asi tak stejně inteligentní, jako když se ÚV KSČ v létě 1988 zabývalo plánem, že do roku 2002 bude dostatek toaletního papíru a do roku 2015 strana zajistí dostatečnou dodávku osobních aut, aby nebyly pořadníky. Tehdejší výsledek známe, dnes máme současné praktické ukázky.

Velká Británie dokázala objednat několikanásobně větší počet vakcín na covid-19, než se byrokracie EU vůbec probudila a šnečím tempem projednala a schválila objednávku. Ovšem pravda je, že i kdyby tam seděl dneska organizační genius, sytém by mu stejně nic neumožnil. Jako nedokázali komunisté vyrábět dostatek toaletního papíru, ať dělali, co dělali.

Zda je dnes EU v podobné kritické situaci, v jaké jsme byli v roce 1968, takže to nakonec trvalo ještě dvacet let, než se to celé složilo, anebo zda se blíží pro Unii další nový rok 1989, toť otázka.

Tenhle systém nefunguje, jako nefungoval socialismus sovětského typu. Kdy se to ale celé podělá a jak, není jasné.

Ale tak jako od SSSR pomalu odpadaly v osmdesátých letech „satelity“ (Finsko, Afghánistán atd.), začala se rozpadat i EU. Británie odešla a opět, jako na konci osmdesátých let, se proti Moskvě - dnes Bruselu - postavilo Polsko a Maďarsko. Zákony geopolitiky nelze v zásadě zničit.

Jak říká staré čínské přísloví: „Čekají nás zajímavé časy.“ Na tom v zásadě nic nezmění ani covid-19.