Epicentrem pandemie koronaviru je Evropa. Nejen ekonomický, ale neméně i politický dopad náhlé globální pohromy bude zejména v Evropě značný. Již nyní se pozvolna vynořují jeho základní obrysy a podoba.

Nejdůležitějším politickým dopadem je očividné kolosální selhání Evropské unie jako nositelky od evropské reality extrémisticky odtržené nedemokratické ideologie nadstátního centrálního řízení jejích stále ještě demokratických členských států. Evropské demokracie totiž nyní plně převzaly řízení svých věcí do vlastních rukou. Funkcionářům institucí EU v zásadě nezbývá nic jiného než autentickému evropskému dění nečinně přihlížet a probíhající spontánní návrat demokratického rozhodování na evropský kontinent, zřetelně vedený Českou republikou, jen pobouřeně a samozřejmě jak jinak než negativně komentovat.

Pro orgány EU charakteristické odtržení od reality je patrné na jejím rozhodnutí usnadnit poskytování finančních úvěrů. Jako by v době akutního ohrožení zdraví lidí nebylo bezprostředně nic naléhavějšího než snadnější inkasování unijních bankovních půjček.

Iracionální sebestřednost eurounijních papalášů se, jak jinak, projevila i ve zlobné veřejné reakci na americké zrušení letů do Evropy, zprvu s výjimkou Velké Británie a Irska, jež nejsou v tzv. schengenském prostoru. Předsedkyně Evropské komise a předseda Evropské rady se cítili nesmírně dotčeni, že s nimi americký prezident své rozhodnutí nekonzultoval. Zřejmě by mu je rádi zakazovali, tak jako České republice a dalším evropským státům jejich demokratickou samostatnost.

Zatímco nyní náhle tak bezmocní odpůrci svobody a demokracie nezvládají vrchnostenskou uraženost, Evropa se z jejich dusivého sevření probouzí k sobě samotné, ke své vlastní svobodné důstojnosti demokratických států a z ní vyrůstající spolupráci a součinnosti. Stále zřetelněji se ukazuje, že skutečně uznávanou a platnou autoritou jsou v Evropě jednotlivé demokracie, demokratické státy, a ne demokraticky nelegitimní Evropská unie. To Trumpova Amerika chápe na rozdíl od naštěstí již minulé Obamovy éry velmi dobře. Proto si mnohem lépe rozumí s visegrádským uskupením a s Rakouskem, než s Německem, Francií a hlavně jimi stále ještě dirigovanou, zjevně nedemokratickou Evropskou unií.

Bude-li odsunutí Evropské unie na zasloužené smetiště dějin a obrození demokratické civilizace Evropy jedním z důsledků dnes v Evropě soustředěné pandemie koronaviru, obrátí se její nynější masové zlo v budoucí evropské dobro.

Autor je politický filosof