Stane se Británie zachráncem Evropy jako v letech čtyřicátých?
Předseda Sobotka dal najevo, že nepřipustí žádné referendum, kdy by se nezodpovědní lidé mohli srotit a domáhat se vystoupení z Evropské unie, kterou on pokládá za blaho lidstva. Tím se vzepřel slovům svého vzoru Masaryka, že se musíme snažit nedostatky demokracie odstraňovat, ale nesmíme při tom zapříčinit odstranění demokracie jako takové.
Britové se svým referendem zachránili od omezování svých demokratických svobod často znásilňovaných pod vlajkou EU. K tomu přispělo i historické povědomí obyvatel, že Velká Británie je jednou z nejstarších a nejmodernějších demokracií na světě. Během 2. světové války doslovně zachránila Evropu před dominancí neomylnosti tehdejších fanatizujících vůdců a neméně zfanatizovaných občanů, když zabránila invazi na ostrovy, a možná právě nově sebeurčená Británie se stane opět zachráncem evropského obyvatelstva proti přehorlivým a neústupným vůdcům EU, kteří dobrou myšlenku federalizace národů dovedli až k absurdním koncům hodnou kdysi obávané RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci dominované tehdejším Sovětským svazem). Naskýtá se otázka, jakou skrytou myšlenkou se vůdcové Unie nechávají okouzlit a proč se třeba pánové Jean-Claude Juncker a Martin Schulz spolu s všemocnou Angelou Merkelovou shodně chovají tak, jako by v utajení pro někoho skrytě jednali.
Americké město Portland se pyšní tím, že bylo první v USA, které už v roce 1993 přijalo komunální plán snižování emisí uhlíku. Následně ale školy města Portland schválily zákaz všech učebnic, které vyjadřují pochybnosti o vážnosti klimatické krize nebo o tom, že je zaviněna lidskou činností, což je na stejné úrovni obdobného zákazu darwinovských učebnic vývoje lidstva. Sebestředná vize lokálních i federálních vlád je nekonečná. Stejně tak se můžeme dočkat, že EU zakáže veškerá referenda o možnosti vystoupení z unijního svazku a nedovolí ani existenci nepohodlných politických stran, i kdyby v jednotlivých státech dokázaly vyhrát volby. Nakonec se můžeme dožít okamžiku omezování rozhodování občanů jen na ty, kteří se chovají zodpovědně, tj. na ty, kteří věří bezbřehým ideálům unie a jejích vůdců.
To, že třicet miliónů lidí se postavilo unifikaci, není chyba nebo omyl těchto voličů, jak se snaží přemluvit veřejnost média - je to jen a jen vůle těchto voličů, kteří se zklamali v ideálech a vůdcích Unie. Není to pochybení Británie, ale následek pochybení EU, jejichž vůdci si to ve své velikosti nepřipouští a ani nechtějí připouštět s kuriózní reakcí prosazováním návrhu zákazu angličtiny jako jednacího jazyka. Británie následně zvolila novou vládu, která se musí se situací nastalou po referendu vypořádat. Stejně tak by měla EU zvolit novou vládu, která by se analogicky s okolnostmi zrodu výsledků referenda měla a musela vypořádat, nalézt a opravit své chyby, špatná rozhodnutí aniž by se nechala vést vidinou své dosavadní neomylnosti. To se bohužel nestane, chiméra vůdcovství je nekonečná a často padne až nepovedenou invazí přes kanál, který se, slovy Camerona, naštěstí nezmenšil ani nezvětšil.
Emeritus a dr.h.c.