Kvóty, které Evropská komise navrhuje, zneklidnily veřejnost. Jsou však druhotným problémem. Také proto, že rozdělení dvaceti tisíců migrantů mezi dvacet osm členských států EU se netýká statisíců migrantů, kteří do Evropy už dříve přišli nebo teď přicházejí. Tyto kvóty jsou spíše nabídkou dalším, aby o vstup do Evropy usilovali. Řešením by bylo něco úplně jiného: hlasitě sdělit, že každý, kdo se nelegálně dostane do Evropy, bude okamžitě poslán zpátky.

Možnost Evropské komise, aby jednotlivým zemím autoritativně určovala, kolik migrantů mají přijmout, je přímým důsledkem přijetí Lisabonské smlouvy. Bez ní by takový „úkol“ z Bruselu nemohl přijít. Lidé se dnes ptají, co mají dělat. Něco dělat mohli před šesti lety – podpořit mne, abych Lisabonskou smlouvu nepodepisoval.

Kvóty nejsou podstatou problému. Ten je ve výrazném nárůstu žadatelů o „přijetí v Evropě“ a o podílení se na jejím „sociálním komfortu“. V médiích i v politických debatách používané slovo uprchlíci, je chybné. Nejsou to uprchlíci, neboť oni před ničím neutíkají, oni utíkají za něčím. Neutíkají kvůli hladu. Kvůli hladu v Africe umírají jiní, ale ti nemají dostatek prostředků na zaplacení velké sumy převaděčům za transport přes Středozemní moře. Masově neutíkají ani ti, kteří jsou bezprostředně ohroženi na životě, ti utíkat nemohou.

Zmatek vnáší do diskuse názor, že Evropa vymírá, že ubývá potřebných(!) pracovních sil, že migranti věc vyřeší. Těm bychom měli říci, že drtivá většina migrantů nejsou „hledači práce“. Zmatek vnáší i ti, kteří si ve své poblouzněnosti myslí, že je monokulturalismus pozůstatkem minulé, nedostatečně vyspělé éry lidstva, a proto propagují multikulturalismus jako jakousi novou vyšší etapu vývoje lidského rodu.

Politici se o skutečných příčinách masové migrace do Evropy neodvažují vážně přemýšlet. Nabízím dvě hypotézy:

1. Příčinou je destabilizace relativně stabilních, jakkoli nám se nelíbících režimů v arabském a africkém světě. Bez nedomyšlené Bushovy invaze do Iráku by nevznikl dnešní Islámský stát, a tím dnešní emigrace ze Sýrie. Bez destabilizace arabských států severu Afriky spoluorganizováním a podporou tamních „arabských jar“, by se tak snadno migranti z hloubi Afriky do Evropy nedostávali. Kdybych neseděl v březnu 2011 na summitu Evropské unie, tak bych možná neměl nárok něco říkat. Tam se – s mým nesouhlasem (stejně nesouhlasila Angela Merkelová a rumunský prezident Basescu) – přes velký tlak Sarkozyho a Camerona sice ještě nerozhodlo o bombardování Libye, ale hned v následujících dnech Francouzi bombardovat začali. To způsobilo dnešní migraci z Libye.

2. Příčinou je i evropský sociální stát. Před deseti lety jsem na jiném summitu EU protestoval proti zprávě prezidenta Chiraca, jak zabránit migraci ze severní Afriky. Mluvil jenom o policii, vojsku, strážních člunech. Replikoval jsem, že k nám svou iracionální sociální politikou migranty lákáme. Prezident Chirac začal křičet, slovo křičet je adekvátní, že Klaus chce zlikvidovat evropský sociální stát. To sice chci, ale to jsem si na tomto zasedání navrhovat nedovolil. Pouze jsem chtěl jasně říci, kde je skutečná příčina.

Recept na to, co s migranty dělat, Evropa nemá. Bude organizovat sběrné či uprchlické tábory, které jsou – a palestinská zkušenost to jasně ukazuje – pouze čekárnou na jakousi neznámou budoucnost? Že v těchto palestinských „čekárnách“ vznikl Hamás, ví snad každý.

Někteří z nás jsme si už dávno dovolili říkat, že Schengen, neboli nezodpovědné rušení vnitroevropských hranic, v sobě skrývá mnohá nebezpečí. Nikdo to nechtěl slyšet. Každý se radoval, že může bez ukazování pasu projet Evropou. Kdo je dnes odpovědný za hranice EU? V Schengenské dohodě je napsáno, že tzv. „hraniční země“. Ani Itálie se proto nesmí schovávat za EU. Ona má nejen právo, ale i povinnost hranice – své i EU – střežit. Ona nemá migranty na své, a tím i naše území vpouštět. Ona má armádu a policii, Evropská unie nikoli.

Řešení vyžaduje odvahu, rozhodnost, rezolutnost, nikoli nezodpovědnost, která převládla v evropském superstátě, v EU. Tady to všechno začíná a končí. Sebevědomé státy, jako jsou USA, Austrálie, Japonsko či řada dalších, by to, co se děje v Evropě, nikdy nedopustily. Viníkem je opět mylný koncept Evropské unie.

Týden, 18.5.2015