Myslela jsem, že jsem zvolena, abych jako poslanec, placený z daní poplatníků, hlasovala o zákonech.

První, o čem bych měla hlasovat, je smlouva zakládající ústavu pro Evropu. Místo toho jsme se v legislativně ústavním výboru EP bavili o tom, že dvanáctibodový dotazník nikdo ani oficiálně neviděl. Je to dotazník německého předsednictví o šest pro a šest proti, jak vyváznout ze zablokované evropské ústavní krize. O jeho hodnotě svědčí, že obsah neznají poslanci, zato ho znají „šerpové“ (vyjednavači premiérů), z nichž jedním je Jan Zahradil.

Zmizí rozdělení na první, druhou a třetí kapitolu. Státy uberou radši všude kousek, nedokázaly se shodnout, kterou část vypustit. Zmizí hymna a vlajka. Zmizí jasná zmínka o tom, že evropské právo je nadřazeno právu národnímu. Kde tomu tak je, tak to stejně státy odsouhlasily v přístupové smlouvě. Jinde to obchvaty nahrazuje EP. Výraz evropské právo bude zřejmě nahrazen výrazem evropská nařízení. A samozřejmě se to nebude nazývat ústava.

Ze druhé kapitoly zmizí sociální charta, ze třetí se ponechají jen ta ustanovení, bez kterých by se systém zhroutil. V tento okamžik jsou to skoro všechna. Zkrátka přijdou národní parlamenty. Nedostanou právo legislativní přednosti před EP. Ten zase nezíská normální práva parlamentu: právo volby a kontroly evropské pseudovlády, Komise. Ta si, opřena o národní úředníky, bude dál dělat, co chce. Budeme mít novou smlouvu, bez nových ratifikací, nebudeme mít ústavu. Nestaneme se superstátem, státem, ani soustátím. Z poloplné sklenice se teoreticky můžeme radovat. Tam, kde je Evropa trvale zablokovaná nutností sehnat plný souhlas všech národních států, bude umožněna dvojí většina: hlasy národů ku váze obyvatel. Jednomyslnost bude u konce, otázkou je, zda Evropa přistoupí na nadstandardní požadavek výpočtu, který chtějí Poláci. Když je Češi podpoří, tak snad ano. Ministr zahraničí zůstane zachován, i když se mu tak nebude říkat. Stejně tak s prezidentem.

Jako poslanci EP koncem května odhlasujeme zprávu, že trváme na tom, aby občanům byla zachována jejich práva včetně práv plynoucích ze sociální charty. Odsouhlasíme si, že bychom měli být zastoupeni v posledních kolech jednání o nové smlouvě. Schválíme si, že by měla obsahovat zmínku o změně klimatu a energetické bezpečnosti, trvalém rozvoji, zlepšení evropského sociálního modelu v kontextu demografického vývoje. Budeme požadovat silnou roli Evropské centrální banky v zabezpečení eurozóny. Nejde o to, že ústava nebude ústavou. Evropa zřejmě bude více bezpečná. Dvojí většina umožní lépe bojovat s nežádoucí migrací a terorismem.

Bude chybět to hlavní: jasná shoda, že Evropa má politickou dimenzi. A ona ji nemá. V tomto kole vyhrály národní státy. Všechna moc patří roztříštěné Evropě a byrokratům, kteří nesmyslnými nařízeními musí být schopni poslepovat tužbičky vlád 27 zemí. Nebude jednotný evropský patent. Nebude účinná zahraniční politika, účinný antimonopolní systém. Nebude jeden otevřený trh služeb. Nebude otevřený a transparentní energetický trh.

Mrzí mne, že mi jako poslanci nebylo německým předsednictvím umožněno, i třeba s prohrou, jasně a otevřeně hlasovat pro společnou přehlednou a výkonnou Evropu, pro její základní zákon, ústavu. Evropa zůstane rukojmím lidí, jako je Václav Klaus. Vlk národních zájmů se nažral, politická moc vlád zůstává zachována. Věřím, že je to naposled.

Právo, 18.5.2007

Autorka je europoslankyně.

.