EVROPA: Kosovo před definitivním krachem
Srbský prezident Boris Tadić k tomu prohlásil že. "pokud bude jednostranně vyhlášená nezávislost Kosova uznána, nebude už mezinárodní právní řád nikdy takový jako dřív,“ a to v souvislosti s tím, že Spojené státy již naznačily, že jsou připravené nezávislé Kosovo uznat. Ze států EU by nezávislé Kosovo podpořili asi Britové, Irové, Švédové či Dánové, proti by byly podle názoru zpravodajek Německo, Španělsko, zřejmě Francie a také například Slovensko. Česko by prý mohlo patřit spíš k první skupině států. Já sám bych pana Tadiče privátně upozornil, že takový mezinárodní právní řád vlastně odjakživa existoval..
Zmínil jsem se o tom v článku Česko-německé vztahy v létě 2002 (Polygon 7/8, 2002), jak to pěkně zdůvodnil Robert D. Kaplan ve své knize "Warrior Politics. Why Leadership Demands a Pagan Ethos". Holandský překlad má možná srozumitelnejší podtitul "Lekce pro budoucnost od klasických myslitelů".
Co je na situaci nepochopitelné, je srbské stanovisko. Srbové totiž navrhli, aby Kosovo dostalo devadesátipětiprocentní autonomii v rámci Srbska, jako by nevěděli, že s Albánci pohromadě nemohou žít jako ostatně jakýkoliv jiný národ. Stejně nepochopitelné je, že byli proti rozdělení Kosova, což bylo jediné možné řešení, při kterém by něco aspoň něco mohli zachránit. Co je na situaci smutné, že by - zase podle názoru zpravodajek - Česko mohlo být pro nezávislé Kosovo v plném územním rozsahu. Srbové stáli v moderních dějinách vždy na naší straně, musíme se jim tedy odvděčit, že?
Situací v Kosovu se zabýval také Alkman Granitsas v Business Weeku 15. listopadu 2004. Upozornil na nám známé nebo i méně známé okolnosti, které zde cituji pro osvěžení paměti. Prakticky žádné zahraniční investice, vysoká nezaměstnanost, v některých oblastech až 70 procent, import převyšuje export v poměru 26 ku jedné, velmi malý hospodářský růst. A hlavně populační explose, počet obyvatel vzrostl během padesáti let na trojnásobek! 40 tisíc nových uchazečů o práci ročně nemůže kosovské hospodářství ani jen částečně uspokojit. Kapitál je ve vzkvétající ekonomice černého trhu, který zahrnuje všechno od pašování k prostituci a obchodu s drogami. Kosovo bylo následkem populační explose vždycky chudé, i když v době, kdy bylo součástí Jugoslávie, spotřebovávalo 80 procent federálního rozpočtu rozvojové pomoci. Také Granitsas se závěrem domnívá, že jediným řešením je nezávislost Kosova, a domnívá se, že jeho budoucnost je nakonec v členství v EU, což je nám po uvedených faktech zcela nepochopitelné a také nepřijatelné.
Jsou ještě jiné aspekty kosovské krise, morální i věcné. Konstatoval jsem již dříve (Kosovo: Podařilo se nám vytvořit evropský Vietnam? 15.6.1999 BL ), že ...UCK bude prosazovat samostatnost Kosova bez ohledu na to, že NATO vždy trvalo na celistvosti Jugoslavie.Buď NATO couvne, a projeví se tak jako mimořádně proradný spolek, nebo bude (k čemuž se zavázalo) trvat na svém s použitím síly.... To druhé už dnes ani není možné, což znamená, že jako vždy nevíme, jakých změn v politice NATO se můžeme dočkat. Samostatnost Kosova nevyřeší po věcné stránce nic, spíš naopak. Kosovo se stane bezednou jámou na peníze, jakoby nestačil Afghánistán a Irák. Mimo to se bude všemi prostředky snažit exportovat své enormní populační přebytky hlavně do Evropy. Ostatně Granitsas sám podotýká, že ani rozhodující politici v USA a OSN nevědí, zda se jim podaří vyléčit rozvrácené národy jako jsou právě ony dva výše zmíněné za předpokladu dosti času a peněz. Mnohem menší Kosovo jim podle něho moc kuráže nepřidá.
Státníci a politici mařící čas diskusemi o kysličníku uhličitém by si měli konečně uvědomit, že to hlavní dnes je zabránit energicky dalšímu růstu počtu obyvatel na zeměkouli a pracovat na jeho redukci i když to nevypadá politicky korektně. A konečně bylo by naivní si myslet, že by Srbové neměli možnost se západním zemím revanžovat za způsobené škody.
1.10.2007
