Není divu, že eurokrize francouzsko-německý motor EU, jak se vedení říkávalo, zadrhla. Neshody začaly už za prezidenta Sarkozyho, který chtěl pomalé snižování státního deficitu, vždyť – 3,7 procenta HDP ročně při tak levných půjčkách a desetiprocentní nezaměstnanosti není politická tragédie, uvažoval Sarkozy. Byl to však on, kdo ještě dokázal udržet alespoň zdání, že vládne Merkozy, že je ve středu všeho dění. François Hollande byl však zvolen opozicí vůči německému dirigismu, a to v době, kdy se Evropou šíří germanofobie.
Rostoucí moc Německa, navzdory tomu, že Němci svým sousedům ručí na záchranu eura stamiliardami, tak jako každá moc, vzbuzuje odpor a kolaps hospodářství jižních států pod diktátem deflačních škrtů, přímo zášť. Nebýt eurozóny, už dávno by slabé měny devalvovaly a státní deficity, propad zahraniční bilance i hypoteční bubliny by nikdy nedosáhly takové výše jako ve společném Severem garantovaném euru. A protože je společná měna ideologicky zafixovaná a europolitická nomenklatura žádné jiné řešení (zatím) nehledá, bude konflikt mezi Německem a Jihem (a hlavně Francií) nutně narůstat. Německý tisk se francouzské etatistické málo výkonné ekonomice běžně vysmívá a francouzská média na oplátku napadají kancléřku za "národní egoismus" a "lutheránský fiskální rigorismus".
Francouzské zklamání z Unie, jež měla navždy ukončit problém německé hegemonie v Evropě, připomíná fiasko alžírské války, kdy si Francouzi uvědomili konec své velmoci. V Unii měli Evropu vést a unijní mašinerie pod jejich dohledem i společná měna měly zaručit, aby Německo po válce zůstalo pevně ukotveno a nehrozila už nikdy Evropa německá. Ironií dějin je to však právě Německo, které teď žádá integrovanou politickou a fiskální Unii. Ta se však Francouzům začíná zajídat. Žádná nová federální smlouva, jak si představují Němci, nemá na ratifikaci (lidovou či parlamentní) ve Francii nejmenší naději.
Němečtí politici stále věří, že mají jedinou pravdu – thatcherovskou: nižší výdaje a liberální reformu trhu práce a podnikání. Pravdu mají, ale ne jedinou. Stát má v deflaci snižovat hlavně svou byrokracii a daně, má umožnit malým i začínajícím podnikům levné úvěry. Ty jsou ale na Jihu dvakrát dražší než v Německu.
A co problém eura? Bývalý německý ministr financí Oskar Lafontaine prohlásil o víkendu, že se mýlil, "když věřil na disciplínu eura. Dnes považuje politiku interní devalvace na záchranu eura za politickou katastrofu." K pravicové "Alternativě" se přidružil útok zleva. Severní euro?
LN, 7.5.2013