Pro Evropu jsou hrozbou její vlastní politici, ne Rusko nebo Islámský stát

Islámský stát chce použít Libyi jako nástupiště islámských bojovníků, schovaných mezi uprchlíky, při útoku na Evropu. Italská vláda volá po vojenském zásahu v Libyi. Rusko ohrožuje bezpečnost Evropy, říká britský ministr obrany. Prezident Porošensko chce mírové jednotky OSN na Ukrajinu. Čtyři zprávy v jeden den. Čtyři zprávy, které by měly probrat z letargie každého, kdo ještě pořád sedí v teple na zadku a říká si „zatím je to dobrý“.

Psal se rok 2011 a v Radě bezpečnosti byla přijata rezoluce č. 1973, která opravňovala armády několika zúčastněných států k použití vojenské síly k ochraně civilního obyvatelstva v Libyi. To mělo oficiálně spočívat v prosazení bezletové zóny, když Západ údajně vyhodnotil, že Muammar Kaddáfí porušuje lidská práva leteckými útoky na bezbranné obyvatele. Skutečnost byla jiná, jak už to při zneužití OSN, bývá. Tedy když už se jí někdo alespoň zeptá, jestli na jiný stát vlítnout může. Ne vždy se totiž zeptá, zatímco ostatní se taktně otočí a věnují se usrkávání čaje, golfu, nebo diskusím o lidských právech někde v řiti, kde nikdo z nich nikdy nebyl. Britský ministr obrany Liam Fox, bývalý britský premiér Tony Blair i americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová přiznali po získání mandátu RB OSN, že pravým cílem bylo svržení Kaddáfího. Jedni říkají, že to byl ukrutný diktátor, který dusil boj demokraticky smýšlejících lidí o změnu režimu. Já říkám, že to byl autokratický vůdce, který dokázal udržet na uzdě nejen islamisty v samotné Libyi, ale i přistěhovalce z černé Afriky, směřující do Evropy.

Půl roku před vojenskou invazí do Libye nabídl Kaddáfí představitelům EU, že za pět miliard eur ročně přistěhovalce, kteří se za hranicemi Libye připravují dostat do Evropy, zastaví a udrží. Návrhem se měl zabývat euro-africký summit v listopadu 2010, ale k tomu už nedošlo. Zřejmě už tehdy pár lidí předpokládalo, že za několik měsíců budou mít v Libyi jiné partnery k diskusi. Výsledky jsou neoddiskutovatelné. Kaddáfí byl zlynčován a z údajných demokratických sil v Libyi, podporovaných západními armádami, se staly desítky islámských klanů, bojujících mezi sebou o moc. Za dobu západní invaze zemřelo víc civilistů, než kdy před tím za Kaddáfího. Jižní hranici Libye nikdo nehlídá a proud uprchlíků z černé Afriky je nekonečný a sílí. A k tomu přichází Islámský stát se strategickou vizí využít této situace k dislokaci islamistických vojáků do Evropy pro realizaci starých plánů na její islamizaci silou tím, že je zamíchá mezi ty statisíce uprchlíků každý rok. Podle samotné OSN jich dorazilo jen od ledna do listopadu 2014 přes Středozemní moře 160.000 do Itálie a 40.000 do Řecka.

Co z toho všeho vyplývá? Ušetřili jsme peníze Kaddáfímu za službu eliminace přílivu uprchlíků do Evropy, abychom vynaložili podstatně více peněz na jejich lovení ve vodách Středozemního moře, jejich dovezení k nám a eliminaci důsledků jejich samotné existence tady, včetně penězi nevyčíslitelné ztráty občanských svobod jako daň za špiclování všech, odůvodněné bojem proti terorismu, což je teprve začátek nákladů, které evropské národy za rozhodnutí politiků ponesou. Mírové jednotky OSN nejsou zárukou nestrannosti při řešení konfliktů, když Rada bezpečnosti OSN byla v minulosti opakovaně zneužita k tomu, aby v očích veřejnosti na celém světě manipulativně ospravedlnila vojenské intervence. V neposlední řadě není největší hrozbou pro Evropu Rusko, jak si možná myslí britský ministr obrany.

Největším nebezpečím pro Evropu jsou samotní západní politici. To jejich chybná politika umožňuje likvidaci Evropy v přímém přenosu. Inu, když Vám někdo bere svobodu silou, je to zlé. Horší ale je, když Vám ji bere v souladu se zákony, k jejichž vzniku jste mu dali mandát.

Převzato z blogu se souhlasem autora