Tak nám Rusko ústy svého prezidenta uznalo nezávislost Abcházie a Jižní Osetie! Jenže tím to neskončilo. Ještě vyzvalo ostatní státy, aby se neváhaly řídit ruským vzorem. Nápadně se tento akt podobá vyhlášení nezávislého Kosova. Či lépe vyjádřeno, má se mu podobat.

Rusko jako by rozehrálo partii o rozdělení světa do aktuálních velmocenských bloků. Tak to vnímá Západ. Ruskou optikou geopolitickou rošádu zahájil západní účastník. Ten využil příležitosti mocenského vakua po studené válce a rozšířil své hranice značně na východ, do nedávného hájemství Sovětského svazu. Hloupě nevytušil, že největší z jeho nástupnických států, Ruská federace, nepohrdne možností imperiální obrody. Jestli Miloš Zeman dosud věří ve vstup ruského superstátu do evropského domu, s povděkem kvitujme, že politické řemeslo pověsil (zatím!) na hřebík.

Západ je ruskou činností na Kavkaze pobouřen. Zprvu nebere na vědomí, že něco takového se může ve výbušné a zrovna tak strategicky cenné oblasti odehrát. Poté uzná samotný fakt války, ale svou vinu důsledně zapírá. Přitom stačilo na summitu NATO v Bukurešti vystavit Gruzii pozvánku ke členství. Ve fotbale platí pravidlo „nedáš-dostaneš“. Porážka gruzínského snu o Západě dokazuje, že se vztahuje i na světovou politiku.

Evropané se vrací z bouřlivého večírku 90. let, kdy pro ně nebylo významných překážek. Pro upřesnění: Američané své vystřízlivění prožili před sedmi lety, 11.září 2001…

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského