Na nedělním neformálním ekonomickém summitu se na sebe unijní špičky usmívaly. Premiéři, prezidenti i kancléřka svorně švitořili o nutnosti bojovat proti protekcionismu, Nicolas Sarkozy ho dokoce označil za sprosté slovo. Jsme silní, jsme jednotní a solidární, spory nemáme, vzkazují eurošpičky strojenými mediálními gesty. A plán francouzského prezidenta Sarkozyho podpořit domácí automobilky šesti miliardami eur, aby nezavřely své továrny ve Francii? Podle Evropské komise to žádné ochranářství domácího trhu není. A že se ještě minulý týden Sarkozy dohadoval s italským premiérem Silviem Berlusconim, jak pomohou automobilkám – tedy rozuměj těm, které vyrábějí v jejich zemích? Také žádný problém.

Teď to snad už vidí každý. Představitelé členských států se mohou v Bruselu plácat po ramenou, obšťastnit televizní kamery svými zářivými úsměvy a deklarovat třeba všeobjímající a nehynoucí vzájemnou lásku, ale kopat bude každý sám za sebe a svoji zemi. Tedy s jednou výjimkou – premiérovi ČR, toho času předsedajícímu Radě EU stačí, když dostane od Sarkozyho nějakou tu pochvalu a nebo třeba manžetové knoflíčky a odsouhlasí v zájmu svých evropských partnerů cokoliv. I krajně nevýhodnou a pro naši ekonomiku likvidační Lisabonskou smlouvu. Nevím, jak ty Topolánkovy manžetové knoflíčky vypadají, ale i kdyby byly platinové a osázené brilianty, tak nás prodal hluboko pod cenou.

Vstoupí-li totiž přejmenovaná evropská ústava v platnost, už Sarkozy ani jiní představitelé silných evropských států nebudou muset v době krize uplácet vlastní firmy, aby nevyráběly u nás. Získají na nás jako na své potenciální konkurenty docela jiný a hlavně velmi levný bič. Úplně stačí, když nám zakážou využívat jadernou elektrárnu Temelín, což jim smlouva umožňuje. Francie si tak posílí svou pozici energetické jaderné velmoci a ostatním to také proti srsti nebude.

Ztráta energetické soběstačnosti a s tím spojené mnohem vyšší ceny energie spolehlivě odradí jakékoliv výrobce od nápadů investovat v české kotlině. Nezaměstnanost poroste stejně nevyhnutelně jako ceny - drahé energetické vstupy logicky postihnou všechna odvětví hospodářství. Nakonec zkrachují i ty podniky, kterým se ještě jakžtakž podařilo přežít současnou krizi, a spirála bídy se začne točit naplno. A ještě budeme rádi, když nás naši sousedé budou „solidárně“ sem tam alespoň sezónně platit za nekvalifikovanou námezdní práci, kterou u nich doma nikdo dělat nechce, protože má řadu jiných, zajímavějších možností.

Psáno pro blog.idnes.cz

poslankyně Evropského parlamentu