Možná si politicky příliš nepomůžu, protože Václav Klaus není v dnešní době mediálně oblíbenou osobou, ale nemohu nepřipomenout, že již od roku 2000 byl jediným politikem, který opakovaně publikoval prorocké analýzy o společné měně euro a demokratickém deficitu Evropské unie. Všichni si vzpomeneme, jak byl za tyto své názory politickým a mediálním mainstreamem kritizován a ostrakizován.

Nicméně, položme si ruku na srdce, všechny Klausovy předpovědi o euru a EU se naplnily a dnes s nimi souhlasí většina národa. I Klausův celoživotní oponent Miloš Zeman, který nastupoval na Hrad s vizí zavést v ČR euro, o tomto svém plánu dnes vůbec nemluví.

Pravdivost Klausovy kritiky a analýz si dnes nepřipouští pouze vedení Evropské unie. Řecko se kvůli společné měně nachází v permanentní krizové situaci a vedení EU neustále odsouvá dohodnuté řecké splátky a tiskne další peníze na hašení řecké krize. Odchod z eurozóny, který by byl pro trvalé neplnění podmínek logický, nepřipadá v úvahu. Stejně tak vedení EU vylučuje odchod Řecka ze schengenského prostoru, ačkoli Řecko neplní základní požadavky smluv o Schengenu a dublinských dohod o azylu.

Vedení EU na všechny problémy a krize používá formulaci o „potřebě více Evropy“, stále větší integraci, a stále více se tak vzdaluje názorům veřejnosti, ale i názoru vlád mnoha členských států. Potvrzuje se tak Klausem definovaný „demokratický deficit EU“.

Za vrchol demagogie považuji nedávné vyjádření jednoho českého novináře, který Klausovi vytkl, že neměl Lisabonskou smlouvu podepisovat, neboť připojením svého podpisu nese za její důsledky odpovědnost. Dotyčný novinář zapomněl, že byl sám součástí mediálního lynče, který Klause za otálení s podpisem smlouvy kritizoval. „Prezident přeci nemůže jít proti názoru Parlamentu a mínění většiny evropské veřejnosti,“ zněl tehdejší argument proti Klausovi.

Stojí za připomenutí, že Václav Klaus podmínil svůj podpis s podmínkou, že ČR získá výjimku z práva EU. Požadavek na výjimku z Lisabonské smlouvy související s uplatňováním Listiny základních práv EU vznesl Klaus v říjnu 2009, neboť se obával možnosti prolomení tzv. Benešových dekretů a uplatnění majetkových nároků sudetských Němců odsunutých z Československa po druhé světové válce. A za stejné připomenutí stojí, že premiér Sobotka tuto těžce vyjednanou výjimku velkopansky, resp. „proevropsky“ odvolal. Nemusíme mít bývalého prezidenta Václava Klause rádi, ale musíme si přiznat, že měl v těchto otázkách pravdu.

Autor je senátor za ODS