Náš problém není populismus, jak míní Tomáš Halík, ale imigranti, kteří stojí jen o naši pomoc, nikoli kulturu

Katolický kněz a teolog Tomáš Halík v rozhovoru s titulkem Stoleté dědictví nás všechny zavazuje (LN 22. 12.) na otázku, zda má obavu o vývoj demokracie ve světě, sděluje, že v „době celosvětového nástupu populismu stále ještě demagogové zprava i zleva nedokázali u nás úplně zničit demokratický systém, svobodu slova a právní stát“. Vidět kněze křesťanské církve a obhájce demokracie a právního řádu spatřujícího největší problém našeho současného světa v mnohovýznamovém, a proto zcela neurčitém „populismu“ je fascinující!

Z tohoto rozhovoru zdá se mi patrné, že přinejmenším naše evropská civilizace je dotčena až zarážejícím rozdvojením osobností části intelektuálních elit. Na jedné straně jsou vyslovovány obavy o osud naší demokracie a našich lidských práv, na straně druhé nás titíž vzdělanci naléhavě vyzývají k obecnému přijímání a integraci těch, kteří naši demokracii a naše lidská práva zjevně odmítají ve jménu vlastních představ o tom, jak má být řízen svět a co lidská práva ve skutečnosti znamenají. Nedostatek pochopení pro tento podivný stav mysli a odmítnutí této zvláštní schizofrenie jsou pak příslušníky elit nazývány populismem.

Opět sčítáme mrtvé

Již při připomínání loňského prosincového sedmdesátého výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv v roce 1948 bylo až zarážející ono zvláštní mlčení, kterým obdivovatelé obsahu tohoto dokumentu přehlíželi podstatnou část světa, jež přijala jinou deklaraci jiných práv, která jsou zcela v protikladu s tím, na čem je založen náš právní řád, o nějž se Tomáš Halík strachuje. Kde máte, pane Tomáši Halíku, právo svobody slova, svobody náboženského vyznání nebo rovnost lidí, mužů a žen, v oné Káhirské deklaraci lidských práv v islámu z roku 1990, tedy ve vyznání víry právě těch, kteří do Evropy s vaším požehnáním přicházejí? Mají jistě plné právo ve svých zemích žít po svém, podle své víry a svých deklarací, ale stejné právo nesmí být upíráno ani nám.

A o tom, že se tak děje, vypovídají naše evropské prosincové zkušenosti dostatečně. Nejkrásnější křesťanské svátky byly opět tragicky dotčeny způsobem, který s nějakým růstem populismu rozhodně nesouvisí. Dříve vánoční trhy byly v Amsterodamu, Bruselu, Mnichově a kdovíkde ještě přejmenovány na zimní radovánky, zimní přehlídky, zimní festivaly apod., abychom se snad nedotkli citů těch, kteří si starost o naše city zřejmě nepřipouštějí. Lidé, kteří překonají strach a chtějí tyto dříve tradiční akce navštívit, se proplétají mezi policisty a betonovými zátarasy, pokud se vůbec ještě konají, neboť mnoho jich bylo s ohledem na vysoké náklady se zajištěním bezpečnosti vůbec zrušeno. A to ne s ohledem na nějakou všeobecnou bezpečnost, nepředvídatelné události a rozhodně ne s ohledem na nějaký „nástup populismu“, který by nás ohrožoval. Ale s ohledem na to, že opět sčítáme mrtvé po teroristických útocích zcela konkrétních, často policii dobře známých vyznavačů zcela konkrétního náboženského vyznání. Těch, kteří si sice přejí naši účast, pomoc a solidaritu, ale nepřejí si a často agresivně odmítají náš způsob života, naše zvyky a tradice. Samozřejmě že nejsou všichni teroristé, ale jejich představy o právu a uspořádání věcí veřejných se od těch našich zásadně odlišují…

A pokud jde o ohrožení našeho právního státu, cožpak s rozpaky nečteme aktuální rozhodnutí některých našich, evropských soudů tolerující sňatky s nezletilými, manželství s více ženami nebo podřízené postavení žen? A co tedy ve skutečnosti ohrožuje náš demokratický systém, svobodu slova a právní stát? A co od nás protagonisté podobných rozhovorů vlastně chtějí?

LN, 3.1.2019

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem

Autor je zástupce ombudsmanky