Je to už moc, moc dávno, co jsem prvně četl Orwellovu Animal farm – tedy Farmu zvířat. To se snad ještě ani naší totalitě neříkalo totalita. Nicméně – ono pokrytectví skutečné nerovnosti měl člověk v té době tendenci vztahovat právě jen k společenským extrémům typu stalinismu či nacismu. Mimo i jiné i proto, že jsme tu žili v umělém skanzenu, bez přímých osobních zkušeností s okolním světem. A v bilaterálním, zdánlivě trvalém dělení východ-západ. Ve světě a taky v Evropě. Tohle rozdělení při letmém pohledu na Evropu současnou už neplatí. Jenže realita čas od času zřetelně vystrčí své kostlivce ze skříně.

"Katyňský“ týden a zejména weekend asi mnohé z nás zasáhly jak svojí stránkou faktologickou, tak emoční. Soudím, že bez ohledu na to, zda jsme leví či praví, věřící či ateisti, křesťané tací, onací či dokonce Židé (namátkou - vzpomeňme na spontánní objetí premiérů Fischera a Tuska ). Symbolika obou tragedií i lidských reakcí na ně je až příliš významná. Mohu chápat protesty polských racionalistů proti tomu, aby „nějaký presidentský pár moderní doby“ byl pohřben vedle kultovních hrdinů národa. Ale soudím, jistě s mnoha jinými, že v tomto případě nejde o památník Lecha a Marie. Jde o Katyň.

Boží úradek v dané tragedii si zřejmě složitě vykládají i kovaní teologové. A proč se ke všemu přidali ještě islandští trollové, je další otázka navíc. Nicméně právě jejich aktivita zafungovala jako další a zároveň také svými důsledky šokující „selekční faktor navíc“ – jak říkáme my vědátoři.

Ano, mám na mysli ono již masmedii pečlivě protřásané „kdo přijel a kdo nepřijel“. Účast různých VIPů na vládních pohřbech je samozřejmě politicky velmi významná věc. V humorné podobě ji analyzuje mj. jedna z epizod kultovního seriálu BBC „Ano, pane ministře – Ano, pane premiére“. V podobě vážné, lidské, emociální, mravně-morální ji však dobře dokumentovaly právě weekendové smuteční události. Kdo přijel, i když nemohl přiletět? A kdo zůstal v pohodě a bezpečí „na zadku doma“? Co nám to sděluje o současné Evropě, ba světu? Co o národních povahách, lidských charakterech, silách osobností?

Začnu od extrémů. Pochopím neúčast Baracka Obamy či jiných zámořských VIPů. Fascinuje mne naopak „cesta kolem světa“ prezidenta Sarkašvilliho. Jistě, měl co Lechovi oplácet – ale přesto. A zároveň nechápu – mohl-li on přiletět přes Řím, proč se nedostavil papežský legát? Či někdo jej bezprostředně zastupující, ale „autenticky římský“? Když už nemohl letět ani na zvonu (co by si během ceremonií zazvonil do taktu se Zygmundem), když už se to na oslu nedalo stihnout, mohl prostě jet vlakem. Dostal snad „Svatý stolec“, tentokrát včas, „Shora“ echo, že by si koledoval o další malér? Nebo, abych citoval pondělní výborný Sloupek LN od Zbyňka Petráčka: „Je západní Evropa technologicky tak bezmocná, že nemá alternativní dopravu?“ Sledovali jste to dobře, islámští teroristé?

A další evropské instituce, tentokrát světské? No, hanba mluvit. Názorný příklad – absence presidenta Rakouska. Ano, klidně mohl dojet vlakem – Vídeň je hned u Bratislavy, Bratislava fous od Polska. Když to mohl zvládnout president německý …

A „sladká Francie“? Hrát si na alternativního vládce světa nebo aspoň Evropy, předvádět se na Blízkém východě či zrovna právě v gruzínské krizi, na to je její současný rádoby Napoleon klasa. Jenže na takového de Gaulla mu chybí nejen možná metr výšky tělesné, ale také příslušné rozměry morální. No, koneckonců, podívejte se do historie, kolikrát Francouzi nechali své polské spojence v rejži. Od válek napoleonských po rok 1939 a jeho následnou “podivnou válku“, než došlo i na ně samotné. Jak se stavěli k paktu Ribbentrop – Molotov? Jen s malou měrou přehánění se dá říci, že se měli přiletět kát alespoň s tím sedmdesátiletým zpožděním. To Rusko se teď předvedlo frajersky – a chytře. Takže, milej Sarkozy , abychom pro změnu citovali právě napoleonského a poté bourbonského šéfa tajné policie Fouchého: „To bylo horší než zločin, to byla hloupost."

A sám „Brusel“? Naprosto tentokrát souhlasím s presidentem Klausem, že “ty vznešené fráze Bruselu o evropské jednotě jsou skutečně jen fráze.“ Proboha – tady přece vůbec nemělo jít o bruselskou oblíbenost či neoblíbenost presidenta Kaczynského. Copak tenhle logisticky zhýčkaný „západ“ vůbec nepochopil hluboké kontexty obou tragedií? A jejich pocitový dopad na historickou paměť i současné vnímání lidí ve většině dříve „východoevropských„ zemí? Jestlipak by obdobně různí západní VIPové bojkotovali nějakou alternativní tragedii „svého tradičního civilizačního světa“? A příslušné smuteční slavnosti v Escorialu či Westminsteru? Obávám se, že nikoli.

Ano, všichni jsme si rovni, někteří jsme si ale pořád rovnější, pane Orwelle. A neplatí to jen v totalitních režimech. Jistě, nejsem naivní a ono „„Liberté, Egalité, Fraternité“ beru s reservou. Nemůžeme, ba nemáme si být „rovni“, stejní, ani v povahách, práci, schopnostech, sexu, vede to pak spíše k velmi tristním důsledkům. Ale v úctě ke kultovním hodnotám by ta laťka měla být shodná.

Léta jsem jezdil do „Bruselu“ na různá jednání v rámci vědecko-manažerského programu COST (viz moje CV i některé dřívější blogy). Chvíli trvalo, než ona vědecká „západní rodinná společnost“ nás „východňáry“ okoukla a přijala mezi sebe. V několika vlnách, jak se EU rozšiřovala. Dnes už nemohu říci, že bychom se v rámci našich vědeckých plén dělili na ty „rovné a rovnější“ podle státního původu. Ale ona podvědomá nadřazenost a různě skrývaná arogance se spolehlivě drží ve vyšších orgánech ouřednických, v rámci komisariátů a podobně. A velmi, velmi se obávám, že se tvrdě promítají i do dalších sfér. Je hanba, že i do té „katyňské“.

Jak známo, němečtí „osis“ se v řadě případů vymezují proti tamním „wessis“. Bruselská „vládní kamarila“ by si takové riziko měla konečně uvědomit.

Závěrečná věta Petráčkova již zmíněného dnešního sloupku zní: “Nebo je její (tedy EU) civilizační vazba tak slabá?“ Ano, bojím se, že prozatím a reálně je. V tom má pan president Klaus recht.

Převzato z blogu Opatrny.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora