Právě proběhlo čtvrté kolo vyjednávání o budoucích vztazích mezi Velkou Británii a EU, při kterých se Londýn nepohnul ani o milimetr. A Bruselu začíná svítat, že si Johnson zřejmě přeje tvrdý brexit.

Jak to, že si toho experti nevšimli dříve? Protože funkcionáři EU a většina publicistů (také u nás) uvěřili vlastní propagandě.

Začalo to dehonestací Borise Johnsona. Britská a kontinentální média detailně líčila historky z jeho kariéry, aby tak zhoršila jeho volební šance. To patří do arzenálu politických střetů, ale nemělo by to zatemňovat vlastní mozek. Když publicisté vylíčili Johnsona jako „cynického vládce podsvětí“, tak si přece nemohli myslet, že se bude zrovna při brexitu chovat jako stydlivý gymnazista a podepíše smlouvu podle bruselských přání.

Propaganda proti brexitu nezabrala na britské voliče, ale omámila ty, kteří ji vytvářeli a rozšiřovali. Politici a žurnalisté se s takovým zápalem předháněli v tom, kdo napíše černější scénář britské budoucnosti bez EU, až sami sebe přesvědčili, že i britská vláda musí vidět totéž co oni a raději se podřídí bruselským představám o budoucích vztazích.

Ale copak by mělo pro občany Velké Británie smysl opouštět EU, kdyby pro ně i potom platila evropská pravidla pro daně, státní subvence, ekologické a sociální standardy? A navrch i ta, která EU ještě v budoucnosti zavede? Stálo by vůbec za to opustit Unii, kdyby její soudní dvůr nepřestal ovlivňovat britské zákonodárství a kontinentální rybářské flotily mohly volně házet udičky do britských vod?

To si však uvědomovala jen hrstka pozorovatelů, kteří sice souhlasili s Bruselem ohledně velmi obtížné hospodářské situace Velké Británie, ale vyvodili z toho správnější závěry. Když je to tak špatné, tak londýnská vláda důsledně využije těch málo trumfů, které má.

Ano, Velká Británie musí za každou cenu vyrovnat chybějící průmysl, a proto masivně posílí služební sektor. Lze očekávat, že Johnson chce ze země udělat gigantický daňový ráj. Již teď poskytuje Velká Británie pro každý vkus vhodný daňový model. Buď ve svých zámořských državách, jako jsou Bermudy, Panenske ostrovy či Kajmanské ostrovy, nebo na vlastním území, jako třeba ostrov Man a především finanční okrsek City of London; největší daňová oáza světa. Londýn může navíc zjednodušit pravidla pro pojišťovnictvi a pro bankovní průmysl, což zvýší jejich konkurenceschopnost.

Drtivá většina komentátorů u nás i v zahraničí byla spolu s bruselskými politiky přesvědčena, že Anglie spláče nad výdělkem. Zdá se, že jediný, kdo to vidí jinak, je Boris Johnson, který v souladu s vůlí voličů vede zemi vede k opravdovému vystoupení z EU na konci roku. Lehké to mít nebude. Ale nezapomeňme na jedno. Občané Velké Británie neopouštějí EU kvůli společnému trhu, ale chtějí se zbavit mocichtivé byrokracie, vize superstátu a scestné měnové, migrační a energetické politiky. A tyhle důvody za tvrdý brexit stojí.