Už jsem o tom psal a nejspíš se budu opakovat. Ale ať. Když se mohou jako pošetici chovat oni, mohu i já občas připomenout stejnou myšlenku.

Ano, jde nové směrnice EU týkající se obchodování s židovským státem. Ten se jmenuje Izrael, což připomínám pouze proto, že palestinští Arabové si pro svůj (zatím neexistující) stát vymysleli název Palestina. A přestože tvrdí, že jeho teritorium se má rozkládat na Západním břehu, východním Jeruzalémě a v Pásmu Gazy, dali mu název celého historického území, na němž leží i Stát Izrael.

Je to totéž jako kdyby se Česká republika i po 1. lednu 1993 jmenovala Československo. Nejsem si jist, že by to Slovákům bylo lhostejné. Právem nikoli. V případě "Palestiny" to ovšem, zdá se, nikomu nevadí. Co by se asi dělo, v Bruselu i jinde, kdyby Izrael jako podmínku pro další mírová jednání s Abbásem stanovil, že palestinští Arabové se musí vzdát názvu Palestina pro svůj chystaný státní útvar v rámci tzv. two-state solution, dvoustátního řešení. Z logického důvodu. Reprezentace palestinských Arabů by tím dala před celým světem najevo, že se jednou provždy vzdává svého původního cíle: že mezi historické území Palestiny a stát Palestina nebude možné vložit rovnítko.

O co jde v nejnovější směrnici? Tak jako některé osobnosti EU se snaží strkat nos do vnitřních věcí ČR (pokus o prověření, zda vznik kabinetu suverénního demokratického státu neodporuje "unijním hodnotám" - zde, ač jsem odpůrce Rusnokovy vlády a s ní souvisejících kroků prezidenta Zemana, jen poznámku: primárně musí ustavení vlády "neodporovat" Ústavě ČR, a to si snad doma dokážeme ohlídat sami), snaží se Brusel přejímat budoucí hranice mezi Izraelem a případným státem Palestina. Skutečnost, že palestinští Arabové sní o tom, že jejich stát bude vytyčen v hranicích kopírujícíh linii příměří platnou před šestidenní válkou 1967 je jenom jeden z návrhů na pomyslném jednacím stole. Izraelci zase sní o tom, že jejich stát bude v souladu s rezoucí RB242/1967 i zdravým rozumem ležet v hranicích bezpečných a uznávaných a samozřejmě předpokládají, že území Judeje a Samaří nebude vygumováno z politické mapy regionu jako jejich národní domovina (v souladu s Balfourovou deklarací 1917 a jinými dokumenty mezinárodního práva).

Z toho je patrné, že o hranicích nemohou rozhodovat politici či úředníci v Bruselu, ale že výsledek musí vzejít od jednacího stolu mezi reprezentacemi Izraele a palestinských Arabů. (Příklady máme dva: egyptsko-izraelskou a jordánsko-izraelskou smlouvu). Přesto se o něco podobného EU snaží – formou nátlaku na Izrael a jednostrannou podporou stanoviska palestinských Arabů. Nová směrnice je totiž učebnicovou ukázkou politizace obchodu. Zakazuje jakékoli financování včetně poskytování stipendií a vědeckých grantů, jakož i spolupráci s veřejnými či soukromými institcemi a osobami – pozor: s izraelskými osobami, tedy s Židy a židovskými institicemi, které působí na území za linií příměří z doby před šestidenní válkou 1967, tzn. v Judeji, Samaří, východním Jeruzalémě a na Golanských výšinách.

Zatímco palestinští Arabové jásají, Izrael vnímá tuto pošetilou iniciativu jako nepřípustný diktát. Premiér Netanjahu v úterý (16/7) celou věc okamžitě konzultoval s příslušnými ministry svého kabinetu a následně vydal prohlášení, které na svých stránkách přinesl český zpravodajský web Eretz.cz:

Jako premiér Izraele nedovolím, aby byly poškozeny stovky tisíc Izraelců, kteří žijí v Judeji a Samaří, na Golanských výšinách a v Jeruzalémě, našem sjednoceném hlavním městě. Nepřijmeme žádný vnější diktát našich hranic (logicky: budou to Izraelci, kdo v nich bude žít a bude to jeho armáda, kdo je bude bránit – pozn. L. S.). Tato záležitost bude vyřešena jedině přímými jednáními mezi stranami.

Věc má také jeden historický přesah. Jak ho definoval ministr výstvavby Uri Ariel:

Toto rozhodnutí je poznamenáno rasismem a diskriminací vůči židovskému národu, které připomínají zákazy proti Židům v Evropě před více než 66 lety.

Tak jako už mnohokrát. Řečeno hodně jemně: EU opět vylila s vaničkou i dítě.

Závěrem: řešit toto v regionu, kde, slovy titulku na českém internetu ve vztahu k občanské válce v Sýrii, "nic horšího od Rwandy nebylo", a kde se Írán v tichosti připravuje na získání jaderných zbraní, je dle víc než zbytečný luxus. Leč, zdá se, že co je špatné pro demokratický Izrael a dobré pro problematickou, z hlediska západního chápání pojmu demokracie, Palestinskou autonomii, je dobré také pro EU.

Je užitečné to vědět.