EVROPA: Jednotná či společná zahraniční politika?
Vznikne post jakéhosi "ministra zahraničí" Evropské unie (byť tento původně navrhovaný titul byl vyškrtnut, aby se vyšlo vstříc námitkám některých zemí včetně České republiky): tento představitel EU pro zahraniční politiku a bezpečnost bude místopředsedou Evropské komise a předsedou Rady ministrů pro zahraniční politiku, k dispozici bude mít nově založenou unijní diplomatickou službu. Posilují se tak předpoklady pro postupné utváření skutečné unijní zahraniční politiky - což je cíl, který si Unie dala již v roce 1992, ale zatím dosáhla jen poměrně hubených výsledků.
Současným členem Evropské komise pro tento obor je komisařka paní Ferrero-Waldner, její portefeuille se ovšem jmenuje External Relations a její kompetence nejasná. Způsob, jak EU obešla problémy s ministrem zahraničí jeho přejmenováním na představitele EU pro zahraniční politiku a bezpečnost, ovšem naznačuje, na jaké úrovni se asi vyjednávalo. EU se možná inspirovala neméně elegantním způsobem, kterým převedl Miloš Zeman před lety svého poradce Šloufa protiprávně na funkci v parlamentu tím, že ho do funkce nejmenoval (což nemohl, Šlouf neměl lustraci), nýbrž funkcí pověřil, což mohl v rámci polistopadové právní praxe, některými autory tehdy též nazývané fidlovačkou.
Měl-li bych si přisvojit funkci sudičky, pak bude mít osoba jmenovaná do této funkce těžký život, protože velcí členové EU si doposud osobují speciální práva, která malým upírají. To není nic divného, ale přejít to jen mlčením je něco jiného.
Vzpomeňme si na krisi rozpadající se Jugoslávie, ve které NATO vystupovalo jako onen proslulý tlustokožec v porcelánu. Uprostřed té mely najednou významný člen NATO, Německá spolková republika v čele s kancléřem Kohlem nezávisle a solo uznala Chorvatsko jako samostatný stát, proti čemuž zmíněná organisace neprotestovala tak, aby to stálo za řeč.
Poměrně nedávno uzavřelo Německo diskrétně smlouvu s Ruskem o stavbě plynovodu na dně Baltického moře, aby se obešel dnešní člen EU Polsko, zem, která pouhou svou existencí vyvolává u obou partnerů nepříjemné vzpomínky na ještě ne úplně zapomenutou minulost. Tato akce byla pak pěkně ilustrována jmenováním odstupujícího německého kancléře do dobře placené sinekury v Gazpromu zase bez konsultací s EU. Že by podle hesla Dumasových tří mušketýrů, kteří byli vlastně čtyři? Všichni za jednoho, jeden za všechny, znělo to heslo. Dalo by se do toho mírně matematického hesla něco dosadit a jak? Nebo použít jiné francouzské metody, "cherchez la femme", neboli hledejte ženu, která za tím vězí? To by mohla být na ráně dnešní kancléřka paní Angela Merkel, ale protože tato akce byla asi připravována už za vlády pana Schrödera, tak i snad dosud poslední, přibližně čtvrtá nebo pátá jeho manželka, ale to by už bylo asi za (blond) vlasy přitažené.
24. října t.r. se objevila v holandském deníku De Telegraaf tato zpráva:
Berlín, středa. Německá vláda chce jako první země EU uznat autonomní srbskou provincii Kosovo, když Priština vyhlácí po desátém prosinci nezávislost. To ohlásil včera veřejný (statutem neboli státní - J.T.) vysílač Deutschlandfunk.Do poloviny prosince poběží ještě obtížné rozhovory mezi Bělehradem, Prištinou a kontaktní skupinou EU, Spojenými Státy a Ruskem. Albánci v Kosovu hrozili, že vyhlásí jednostranně nezávislost, jestliže s tím Bělehrad nebude souhlasit. Německé ministerstvo zahraničních věcí nechtělo včera reagovat na spekulace. Na Deutschlandfunku bylo možno slyšet, že v Berlíně již nejde o to, zda bude Kosovo samostatné, nýbrž o to "kdy?".
Čili existuje kontaktní skupina EU, ve které je nebo není Německo členem, ale Německo už ví, co udělá bez ohledu na tu skupinu EU. Němci tím dali rozhodně jednání příslušný směr. To není pro nás jen tak. V znovu se rozhořívajícim boji proti Benešovým dekretům jinak řečeno proti výsledkům druhé světové války se Sudetoněmecký Landsmannschaft podporován rakouskými kolegy hodlá vydat "kosovskou" cestou předem bianco schváleného kosovského řešení, jak nám už před několika lety naznačil bývalý bavorský ministerský předseda Stoiber. Je to cesta už dlouho plánovaná. Německý novinář Samuel Salzborn referoval už v roce 1999 o svatodušním sjezdu Landsmannschaftu (http://www.nadir.org/nadir/periodika/jungle_world/_99/22/09a.htm). Je to velmi zajímavý text, který všem doporučuju. Zde jen cituji o organisaci a cílech SL: ...vlastenecké podle okresů (původu v ČSR) organisované spolky jsou od let 1989/90 operačními zárodkovými buňkami k dosažení germanisace.V různých konstelacích pracují už od té doby v nejpřednější frontě na regermanisaci bývalých německých území....Na sjezdu vystoupil též předseda tzv, exilové kosovské vlády Bujar Bukoshi, který ve svém pozdravném projevu prohlásil: " Nevzdáme se. Vrátíme se domů." A v tom jsou si bojovníci Volksturmu SL zajedno se svými protějšky v Kosovu. Potud Salzborn, opakuji německý autor, nikoliv tedy pan Teplý.
Ten poněkud nešikovně maskovaný budoucí ministr zahraničí EU, to rozhodně nebude mít lehké, ale EU bude muset s ním opatrně posunovat, aby nedošlo k havarii příliš brzo.
25.10.2007
