Neviditelný pes

EVROPA: Jako tlustý do tenkýho

28.4.2011

Jsou slova, která by se dala tesat do kamene. Jako třeba ta, která napsal Bohumil Doležal v článku Hon na Maďary na adresu slavné Evropské unie a jejího euro-gendero-enviro- a levicového „načalstva“: Vy nás (nové státy EU) považujete za nežádoucí příbuzenstvo z daleké ciziny, řada z nás má zase nutkavý dojem, že byla v minulých letech přijata do blázince. (Míněno EU)

Bez ohledu na to, zda čtenáři náleží spíše k lidem souhlasícím s B. Doležalem a jeho umanutostí v lásce k sudetským Němcům a nacionalistickým Maďarům či zda zastávají můj názor. A to že zákaz kolektivní viny je sice brán v psaném právu jako nepřekročitelný axiom, že to však zároveň neznamená, že toto právní pojetí předem vyviňuje z hromadně páchaných činů a že nemá a nemůže mít faktické následky. Třeba, abychom se podívali na sebe, ať byl důvod hromadného příklonu obyvatel ČSR po válce k levici a KSČ jakýkoliv, i logický, nelze tuto skutečnost a její dopady odmaterializovat či zpětně zrušit.

Ale vraťme se k dnešku. Vstupovali jsme do Unie plni přesvědčení, že vstupujeme do svazku nejen bohatých – to jistě také -, ale i svobodných, demokratických a racionálně se chovajících států. Nevarovaly nás “jarní mírové pochody“ plné nedospělých adolescentů, kteří ječeli zbolševizované nacistické heslo Lieber Rot als Tot a na universitách chodili s tričky, na nichž se skvěly hlavy hromadných vrahů jak Che Guevary, Maa, Lenina a podobně. Zatímco měli v kapsách kreditní karty, o reálném světě věděli totéž, co koza o petrželi.

Tihle lidé se postupně dostali do vlády Evropy a to, co jim tam nacpali v mládí, jim tam zůstalo. Jak nedávno zaznělo v diskuzi na CS Historii - při hodnocení reality je u mnoha českých „politiků“ a „odborníků„ poznat, kdo se z jakých učebnic učil - zda z prvorepublikových, protektorátních či komunistických.

Netušili jsme, kam lezeme, a obávám se, že to, na co se změní EU za posledních 20-30 let, netušila ani většina „starých„ obyvatel Unie. Na levicový blázinec ovládaný politickým mainstreamem, který tím, že se mu rozpadl „východní komunismus“, jeho naděje a vzor, hodný překonání, nakonec zřetelně zešílel. Může-li německá kancléřka, bývalá východní Němka Merkelová tvrdit, že „poručí větru dešti“, musí být tahle duševní úchylka nakažlivá.

Berlusconi i Sarkozy se tváří jako „pravice“, ale jsou to jen přelakovaní „pravicoví“ levičáci s duší milovníků marxismu. Navíc tato skupina politiků vedoucích EU nejen že je výplodem kavárensko-campusového marxismu, ona je navíc, jak se ukazuje, neskutečně pitomá. Na co sáhne, to podělá. Od politiky, přes ekonomiku či přírodu až po výchovu a vzdělání lidí.

B. Doležal má pravdu, když říká, že většina z nás (hlavně na Východě) má pocit, že žije v blázinci. I když se ukazuje, že v Holandsku, Francii, Finsku a Švédsku ten pocit také narůstá. Nežijeme v diktatuře, žijeme doposud v blahobytu díky „normálním lidem“, ale euro-politici se snaží za každou cenu dovést své bláhové sny a tím Evropu ke zničení.

V poslední době narazili na realitu. Hospodářství stagnuje, všude jsou dluhy, mladá generace má samý titul, ale v hlavě prázdno, a žádný tenhle „vzdělanec“ nechce dělat. U nás se tomu říká, že „tlustý leze do tenkýho“. Problém je, že to vypadá, že si vedení EU vůbec nic z toho neuvědomuje. A navíc je nesmírně nafoukané a přesvědčené, že jediné, co mají ostatní dělat – tedy Východ a vůbec jiná cizina - je „držet hubu“. Abych citoval B. Doležala: „Z článků západního tisku plyne, že civilizovaná Evropa tu (v diskuzi o východu Evropy) naráží na něco cizího a barbarského. V Die Welt se píše, že to prý je, jako kdyby se na party moderních Evropanů samo pozvalo příbuzenstvo z daleké cizí země. Tak za prvé, holoubkové…, nepozvali jsme se sami, nýbrž vy jste nás přijali. Nikdo vás nenutil. A za druhé, neměli jsme zjevně úplně jasno o ambicích, které jsou tak pěkně zformulovány ve zmíněném článku. (v Die Welt i jiných) …. S tímto projektem jsme nebyli předem seznámeni.“

Domnívám se, že s „tímto projektem“ nebyli ve velké většině seznámeni ani obyvatelé staré EU.

A tak, jak to drhne, se dneska blbne na kvadrát. Tisknou se nekryté peníze, vede se válka v Lybii a neví se proč, zavírají se jaderné elektrárny, bourají se cukrovary a jako před druhou světovou válkou „Je to divný svět, divné věci, když je pro lidi třeba, pálit laciné žito v peci, aby zdražil chleba.“ V+W píseň „ Svět na ruby“.

„Držte si klobouky, jedeme z kopce!„ A nabírá to rychlost. U volantu sedí parta naprostých politických šílenců a zatáčka na cestě už je v dohledu. Euro klesá - takže brzdy nefungují, Schengen má při přílivu emigrantů z Afriky a muslimského světa důsledek, jako když rozpojíte řízení, šílené ženské genderistky vřeští, že chtějí řídit, ale nechtějí si udělat řidičák, úředníci vymýšlí předpisy, jak si co nejevropštěji utírat pr…ééééé pozadí, větrníky se točí a řepka žloutne….

Jak se shodli v padesátých letech Hrabal a Egon Bondy: Když se i v blázinci zmocní vlády komunisti, je to i tam na zbláznění. A dnešní bílá civilizace? No to je takový všeobjímající a po „bílé civilizaci“ rozprostřený psychiatrický ústav. A řídí jej nejšílenější chovanci.



zpět na článek