V čem jsou si podobné brexit a Spartakovo povstání?

Snem otrokářů, feudálů a totalitářů není poslušnost ovládaných a klid na práci. Nejvíce si přejí mít příkladně potlačenou vzpouru a exemplární trest. Podobným způsobem bohužel dnes uvažují vrcholní představitelé EU.

Brexit přijali různí lidé různě. Někdo se smutkem, že EU geopoliticky oslabila, že jsme uvnitř EU přišli o spojence, hlas rozumu a protiváhu tandemu sílícího Německa a slábnoucí Francie. Jiný s radostí, že i vystoupit z EU je možné. Většinově však soudní lidé doufali v jedno, a to že se představitelé rozhodujících zemí EU a euronomenklatura konečně chytí za nos a zkorigují neudržitelné postoje. A hlavně že nebudou problém hrotit a prohlubovat.

Mýlili se. Rozum přece velel udržet s Británií maximálně dobré vztahy, udržet to dobré, co nás spojuje a z čeho profitují obě strany. A pokusit se změnit EU tak, aby se třeba Británie jednou ráda vrátila. Když jsme to dokázali my, „barbaři z Východu“, při dělení Československa, proč to nedokáží ti „Titáni z Bruselu“?

Odpověď je tak hrozná, že si ji až odmítám říci nahlas. Protože Macronovi, Merkelové, Junckerovi, Barnierovi ani Tuskovi o žádnou férovou dohodu nejde! Jako kdyby nestačilo, že Británii z EU doslova vyštvali. Cameron se chtěl dohodnout, ani v jedné maličkosti mu nevyhověli. Jeho i celou Británii doslova ponižovali. Junckerovy řeči o tom, že dezertéři se střílí, byly na okamžité odvolání z funkce. Takhle se přece nemůže vrcholný představitel EU vyjadřovat směrem k členské zemi.

I nyní jejich hlavním cílem není férová dohoda, ale ponížení a oslabení Británie. Klidně poškodí vzájemné vztahy, klidně poškodí další členské země i celou EU, jen aby tady nebyl kladný příklad klidného rozchodu a přátelství i po odchodu z jednoho typu svazku.

Chovají se jako otrokář, který se panicky bojí toho, aby vedle jeho plantáže prosperovala malá farma bývalého otroka. Bojí se, že by dávala příklad ostatním.

A jejich vlhkým snem tak je, aby se pokořená a ponížená Británie vrátila do EU. Sní o potlačeném Spartakově povstání, o nové mutaci potrestání na Via Appia pro výstrahu ostatním. Kdyby to nebylo tak tragické, bylo by to k smíchu. Juncker v brnění a s vavřínovým věncem na hlavě!

I náš otec dějepisu František Palacký celý život propagoval rakousko-uherské soustátí a usiloval o jeho reformu se slovy: „Kdybychom Rakousko neměli, museli bychom si ho vybudovat.“ Teprve na sklonku svého života, kdy viděl neúspěch těchto snah, prohlásil: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“

A ještě jedna dějepisná poznámka. S odstupem času přece jen vyhrál Spartakus. Stal se z něj symbol a patron všech utiskovaných. Každý ho zná. A jeho přemožitel Crassus? Kdo si na něj vzpomene...