České předsednictví skončilo předčasným nezdarem. Kdyby se to nestalo, nikdy bych nenapsala následující: jediný skutečný důvod českého předsednictví byl ten, aby Evropa mohla deklarovat, že je politicky korektní a sjednocená, že dvacet let po pádu železné opony členský stát Varšavské smlouvy, nebo chcete-li RVHP, předsedal Evropě. Mohli to stejně být Poláci jako Maďaři. Přihlásili jsme se my. Nic, než splnění prosté role, se od nás neočekávalo. Maximálně mělo být naším kalendářovým úkolem stanovit datum počátku revize společné zemědělské politiky a kohezní politiky. Nedostalo se ani na jedno.

Evropská unie, Komise a Parlament vnímají krach české vlády během předsednictví Rady EU jako podraz. Na jednání velvyslanců, kterým předsedají moji bývalí kolegové, se ozývá: Vy Češi, mlčte. Z tvrdé zkušenosti vím, že to si nikdo zatím nedovolil říct ani komplikovaným Řekům nebo Kypřanům. Teď, po konci všeho, jsme na druhé koleji. Slovy hlavního experta Evropského parlamentu na evropské právo Andrew Duffa je myšlenka předsednictví malých zemí mrtvá. Velkým paradoxem českého předsednictví je, že naplnilo slova Václava Klause o tom, že malé a střední státy nejsou schopny řídit Evropu. Krach české vlády během předsednictví totiž jednoznačně přispívá k posílení velkých států. Hlavním důsledkem krize českého předsednictví je snížení významu České republiky a současná i budoucí ztráta českého vlivu v Evropě. Česká republika se ve vztahu k řešení finanční krize ocitá na úrovni Maďarska. Česko si prosadilo myšlenku východního partnerství, kterou nyní není schopno realizovat, což velmi poškodí postavení Moldávie a Ukrajiny. Východní partnerství je již v Evropě považováno za mrtvě narozené dítě. Klíčový závěrečný summit předsednictví, který bude stavět novou Komisi a měl rozhodovat o Lisabonské smlouvě, sice formálně proběhne zřejmě pod českou taktovkou, ve skutečnosti ho ale již orchestrují Švédové. Za dosud největší zahraničněpolitický výkon jmenovaného předsedy vlády Fischera je považována mise na Východní Timor v roce 2001, jejímž smyslem bylo zjistit, zda lze na Východním Timoru založit statistický úřad.

Evropská unie se obává posílení role prezidenta Václava Klause, který chce být především nejvýraznější postavou summitu EU-Rusko. Přitom jediný, kdo má radost z oslabené a nejednotné Evropy, jsou kromě Václava Klause Rusové. Rusové, kteří uplatňují své podivné prodeje plynu a ropy. Rusové, kteří skupují východoevropské energetické společnosti MOL nebo ČEZ. Rusové, kteří oslabují rakouské banky, největší investory ve střední a východní Evropě. Rusové, kteří pokračují v destabilizaci baltských států. Rusové, kteří mají enormní vliv na Slovensku nebo v Maďarsku. Starší generace si vybavuje strašlivé a zcela nepřípadné vzpomínky. V jednadvacátém století již nikdo nepovede konvenční války, území a hospodářství se ovládá zcela jinak.

Proto, aby se Česká republika opravdu neocitla na periferii Evropy s úplnou ztrátou vlivu na řízení věcí evropských i svých vlastních, je zapotřebí zabojovat o potvrzení našeho evropanství, naší schopnosti Evropu ovlivňovat, a prosazovat tak v ní i legitimní zájmy České republiky. Naše země vždy snila o příslušnosti k Západu. Jednu generaci na Západě žijeme. Naše pouto, jak je jasně vidět, je stále velmi křehké a spíš symbolické. Je potřeba udělat všechno pro to, abychom ještě dalších dvacet let v klidu a míru Evropy kultivovali naše hospodářství, naši politickou kulturu, naši morálku. Jde o naše ukotvení na Západě. Druhá kolej evropské periferie jím není.

Považuji v situaci rozpadu české politické scény a kolapsu předsednictví volby do Evropského parlamentu za výraznou možnost, jak potvrdit náš zájem na bezpečném ukotvení v Evropě a obnovit vliv na evropská řešení finanční/hospodářské krize, evropské financování, bezpečnost a energetiky.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

předsedkyně EDS a poslankyně Evropského parlamentu