Rozdíly mezi chudými a bohatými oblastmi Společenství jsou veliké. Tyto regionální rozdíly jsou přitom více patrné v dnešní rozšířené Evropské unii, než v původní patnáctce. Každý šestý region v EU se podle statistiky dostal přes 125 procent průměrné hodnoty. Nejvíce takto bohatých regionů má Německo a Velká Británie. Na druhou stranu každý čtvrtý region v Unii nepřekonal ani 75 procent průměru. Zdaleka nejchudší regiony se nacházejí v Bulharsku a Rumunsku, které přistoupily do Společenství teprve nedávno.

Je tedy skutečností, že některé evropské regiony jsou z hlediska hrubého domácího produktu vyvinuty více, jiné méně. Důvody mohou být různé - geografická poloha, charakter sídelní struktury, odvětvová struktura ekonomiky, stratifikace společnosti nebo jiné důvody vztahující se k historii dané oblasti. Tyto rozdíly se díky strukturální politice mohou do určité míry stírat, ale nikdy nemohou zmizet, ani bychom o to neměli usilovat. Bylo by totiž iluzí se domnívat, že nejchudší regiony mohou někdy dohnat ty nejbohatší, mezi které patří například Londýn či Brusel.

Je proto mnohem důležitější zaměřit se na to, aby ve všech regionech Unie, zejména pak v těch nejchudších, docházelo ke znatelnému ekonomickému pokroku a rozvoji společnosti. Měli bychom se zaměřit na to, aby strukturální peníze znatelně posilovaly růst hrubého domácího pokroku, zvyšovaly zaměstnanost a přispívaly k udržitelnému rozvoji. Evropští zákonodárci by si proto měli klást otázky: Jaká strukturální opatření přispěla k růstu úspěšných regionů jako je třeba Irsko? Co způsobuje opakované zaostávání regionů jako je například italské Mezzogiorno? Kam plynou již desetiletí strukturální peníze a stále kýženou změnu nepřinášejí? Jak evropské peníze takzvaně „neprojíst“ a investovat je do budoucnosti?

Nejsem přesvědčen, že zpráva jednoho z europoslanců týkající se významu a účinnosti kohezní politiky při snižování rozdílů v nejchudších regionech Evropské unie, která byla na posledním plenárním zasedání Evropského parlamentu diskutována, poskytuje v tomto ohledu jasná vodítka. Skutečností však je, že jedině získáním odpovědí na výše uvedené otázky se v dnešních nejchudších regionech můžeme vyvarovat opakování starých chyb a zajistit, že evropské peníze přinesou regionálním ekonomikám a společnostem skutečnou přidanou hodnotu.

Na posouzení přínosu strukturální politiky pro nejchudší oblasti je dnes ještě brzy, neboť ty nejchudší právě do Unie vstoupily. Problematikou těchto slabších regionů je proto nutné se i nadále zabývat a měli bychom se k ní zhruba do dvou let opět vrátit - až bude k dispozici více statistických údajů. Jedno je však jisté již dnes. Využívání strukturální pomoci je stále složité a její zjednodušení a zpřehlednění by nejchudším regionům velmi pomohlo.

Štrasburk, 12.7.2007

poslanec Evropského parlamentu za ODS, předseda Svazu měst a obcí ČR