Evropská unie se chystá prosadit kvóty na přerozdělení uprchlíků stůj, co stůj. Což je to nejhorší, čeho se mohli uprchlíci dočkat. Evropská unie tím totiž proti sobě unikátně poštvala libertariány, konzervativce i socialisty.

U socialistů odpor k uprchlíkům nepřekvapuje. Sice jsou to mnohem chudší a potřebnější lidé než voliči socialistů, ale volič socialistů chce “rovnost”, jedině když to znamená, že on sám dostane něco zadarmo díky tomu, že stát někoho jiného okrade.

U konzervativců odpor k uprchlíkům naopak překvapuje. Pomoc bližnímu v nouzi je konzervativní hodnota. Konzervativci neodmítají veškeré státní přerozdělování, ale odmítají pomoci imigrantům jak skrze státní mechanismus, tak skrze volnou (tržní) imigraci. Zřejmě jsou ochotni pomáhat pouze lidem, kteří vypadají jako oni.

Že se jak konzervativci, tak socialisté šeredně mýlí, co se ekonomických dopadů týče, je v tomto případě velmi politováníhodné, protože to zásadně ovlivňuje životy těch nejchudších lidí na planetě.

Libertariáni se nestaví proti přijímání uprchlíků jako takových. Nejspíš by ani zásadně neprotestovali proti státnímu přijetí 500 uprchlíků, což je v téměř 11miliónové populaci až směšně nízké číslo. Stát utrácí za mnohem horší věci.

Libertarián kroutí hlavou nad absurdním mechanismem kvót a přerozdělování uprchlíků. Někdo se rozhodne hodit svůj dosavadní život za hlavu, riskuje při prchání dokonce celý svůj život – a to proto, aby se dostal např. k příbuzným ve Švédsku nebo protože mu vyhovuje životní styl v Itálii nebo třeba protože chce zkusit svoje štěstí v nějaké svobodné ekonomice, jako je Estonsko.

Uprchlík zvažuje výhody uprchnutí do této konkrétní země, kterou si vybral, náklady zahození starého života a rizika cesty. Poté, co se rozhodne do některé z těchto zemí uprchnout, za ním ale přijde Juncker nebo italská komunistka Mogheriniová a řekne mu: “Sorry, kámo, přidělili jsme tě do Rumunska.”

Jaký to dává, proboha, smysl?!

Mějme na paměti, že za situaci uprchlíků navíc do velké míry může Evropská unie. V oblasti vedeme nesmyslné a kontraproduktivní války (např. v Libyi), ohavná Společná zemědělská politika a Jednotný celní sazebník zabraňují Afričanům prodávat do EU svoje produkty a zbohatnout (o vývozních dotacích pro zěmědělce ani nemluvě) a katastrofální Společnou rybářskou politiku, která vyplenila jejich moře.

Nigel Farage to připomněl v Evropském parlamentu. Na setkání klubu EFDD tento týden navíc trefně poznamenal, že kdyby Velká Británie nemusela přijímat Východoevropany po milionech, bylo by politicky průchodné přijmout víc těch, kteří potřebují pomoc více – tedy uprchlíků.

Navíc tím, že Evropská unie protlačí tuto novou regulaci Radou EU navzdory odporu některých členských států (což umožnila Lisabonská smlouva), bude pro takto umístěné uprchlíky znamenat, že je budou místní obyvatelé nesnášet už od začátku.

Namísto toho, aby jim pomohla, Evropská unie uprchlíkům jenom uškodí. Což je sice obvyklý výsledek unijní politiky, ale uprchlíci si to za své utrpení nezaslouží.

—

Poznámka: Na Twitteru mě upozornil Aleš Kratochvíl, že uprchlík do svojí kalkulace zahrnuje také jazyk cílové země. Představte si uprchlíka, který šprtá francouzštinu a pak ho pošlou do Bulharska. Uprchlíci většinou nejsou v pozici, že by si mohli dovolit hledat práci, kde nebudou umět používat domácí jazyk. EU jim tím nejenom sníží výnosy, ale uvalí na ně další dodatečné náklady.