Velkopanská reakce mnoha funkcionářů Evropské unie na samostatné úsilí České republiky o zrušení vízové povinnosti s USA snad konečně otevřela mnoha naivním obdivovatelům EU oči. Unie názorně předvedla svou nedemokratickou podstatu zaměřenou proti svobodě svých demokratických členských států a jejich občanů.

Nic jiného se v zásadě nestalo při nedávném rozhodnutí labouristy ovládané britské dolní sněmovny, zamítnout konzervativní opozicí navrhované referendum o tzv. reformní smlouvě o EU, jež se v zásadě neliší od referendy již zamítnuté euroústavy, přestože si o tomto závažném státoprávním kroku téměř 90 % Britů referendum přeje. V britském referendu by totiž druhá euroústava určitě neprošla. Většina labouristických poslanců tedy dala přednost Evropskou unií vnucovanému závažnému omezení svrchovanosti svého demokratického státu před svobodnou vůli občanů, jež mají zastupovat.

To ostatně u nás ne tak dávno předvedly nedělní „Otázky Václava Moravce“ na ČT. V části věnované dosud neschválené lisabonské reformní smlouvě o EU autor a moderátor pořadu Moravec nejprve přítomným předsedům parlamentních stranických klubů a veřejnosti oznámil, že tato smlouva je jednodušší a přehlednější, než v lidových hlasováních zamítnutá euroústava. Nato se jich ptal na názor na způsob jejího schvalování. Nikdo z předsedů klubů parlamentních stran nebyl panu schopen Moravcovi říci, že tato smlouva, kterou veřejnost nezná, je právě naopak mnohem komplikovanější a nepřehlednější, než občany zamítnutá euroústava. A jen sociální demokrat Hašek nadšeně přiznal, že se od zamítnuté euroústavní předchůdkyně obsahově v zásadě neliší. Pak si spolu s předsedou klubu ODS Tluchořem, lidovkyní Šojdrovou a zelenou Jacques zanotoval ve společném rozhodnutí obejít podezřelou občanskou veřejnost a smlouvu dát pro jistotu schválit parlamentem. Jinými slovy, přestože „nová“ smlouva má prokazatelně ústavní povahu, a je tedy neméně problematická než euroústava, od níž se věcně takřka neliší, veřejnost do ní tentokrát nemá vůbec co mluvit, aby ji náhodou, tak jako euroústavu v r. 2005 ve Francii a Nizozemí, nezamítla. Podobně vyzněl Moravcův rozhovor s místopředsedou vlády pro evropské záležitosti Vondrou z 6. ledna.

V České republice se tak nyní bez valného zájmu převážně neinformované veřejnosti děje to, co ve většině ostatních členských států EU. Občanům se politickými a mediálními představiteli zatajuje, že s novou, tentokrát záměrně nesrozumitelnou smlouvou o EU jejich státy, a tak oni sami přicházejí o další značný počet pravomocí, tedy možností svobodně se rozhodovat, a tedy být demokratickým státem svobodných občanů. Navíc lisabonská smlouva, tak jako v referendech nedávno právem zamítnutá euroústava, dokonce v několika ustanoveních umožňuje svou následnou změnu ve prospěch další, pro jistotu přesně neurčené nadstátní centralizace moci, a to již bez předcházející ratifikace členskými státy. V normálních ústavně demokratických poměrech jsou takové skutečnosti zásadně nepřijatelné, přesněji řečeno vyloženě skandální.

Jestliže se politici a žurnalisté medií veřejné služby, kteří takové kroky podporují a umožní, vážně domnívají, že si jimi klamaní občané časem neuvědomí, že, jak a kým byli podvedeni, velice se mýlí. A mají-li za to, že jim názory a jednání jimi oklamaných občanů mohou být lhostejné, mýlí se dvojnásob. Mohou se pokusit, tak jako se stávalo mnohdy v minulosti, dělat a říkat, že oni vlastně za nic nemohli a nemohou a že tedy nic nezavinili. Proto je na místě si velmi dobře zapamatovat, jak se konkrétní politici demokratických stran a představitelé státu chovají a co říkají právě nyní, kdy je stále ještě možné svobodně mluvit pravdu a svobodně jednat.

Evropa takové zprvu nenápadné, ale svým významem klíčové dějinné chvíle nezažívá poprvé. Prozatímní pokusy v jejích dějinách, rozhodovat a vládnout proti vůli veřejnosti a svobodám občanů, pro jejich strůjce zpravidla nekončily dobře. Zaslepená, evropskými dějinami nepoučená tvrdohlavost, s níž se jejich dnešní nástupci znovu pokoušejí o podobné věci jen v jiném reklamním a trikovém balení, je zarážející a dost smutná. Proto nemohou skončit jinak, než jejich neslavní předchůdci. V lepším případě to bude veřejné opovržení. Ale dějiny mnohdy ukazují, že takové lepší možnosti nemusí převážit.

filosof