aneb Budeme mít nové Rakousko-Uhersko

Totiž Ondřej Neff to říkal. Tedy napsal. V úvodníku dne 13. 2. 2016:

„V pondělí (tj. 15. 2. 2016) se v Praze sejde Visegrád. Ono by bylo dobré, a teď fantazíruju, kdyby se Rakušané přestali ošklíbat a ofrňovat a ve věci imigrace se k Visegrádu přidali. Ono by totiž v podstatě došlo na slova Františka Palackého, že kdyby nebylo Rakouska, museli bychom si ho vymyslet. Ve svém článku Idea státu rakouského v periodiku Národ například 9. 4. 1865 píše: „Ochrana proti Turkům bylo tedy první společné interesse i povolání, ježto poutalo národy a panovníky říše Rakouské navzájem.“ Rakousku bylo podle Palackého hájiti křesťanstvo před návalem mahomedánství. No a v témže článku Palacký dovozuje, že když nebezpečí opadlo, idea zvadla.
Jenže ono je to tu znova a idea je zpátky na stole a idea rozkvétá a k tomu směřuje onen proces, charakterizovatelný jako Návrat z Marsu na Zemi. Řecko je očividně beznadějný případ, kope si hrob a stane se časem tureckým předmostím – jak historicky po staletí bylo. No a Visegrád s hostujícími partnery převezme roli Palackého státu Rakouského... ideálně za součinnosti s Rakouskem samotným. Ostatně, Bavorsko by bylo dobrou posilou. Sem směřuje ten proces.“

Věštecká slova Neffa a jiná podobná slova dalších autorů napsaná na NP byla tehdy silně nekorektní. Bylo nám za ně nadáváno a hubou progresivních politiků EU i tuzemských jsme byli, tedy my Češi, Slováci, Maďaři a Poláci vylučováni z Unie, označováni za východní pakáž. A dřív, než do roka a do dne, prohlásila 16. 9. 2016 v Bratislavě paní, co zrušila hranice EU a nejen Schengenu: „Evropa je v krizi.“ A dokonce dodala, že návrhy V4, tedy odmítnutí postoje Německa a jeho skvadry v EU, jsou základem reforem. Ale to je řeč jako rozprávka. Kdo by té dámě s politickým rozhledem „schwäbische Hausfrau“ uvěřil?

Evropská „vítačka“ muslimských emigrantů už třeba v listopadu 2011 (!) na sjezdu Křesťanskodemokratické unie Německa (CDU) vyhlašovala, že „Evropa prochází možná nejtěžším obdobím od druhé světové války, krize ji ale může i posílit“. Jak ji citovala agentura AFP. To se jednalo o krizi eura. „Potřebujeme Evropu, protože je to základ našeho blahobytu,“ hlásala tam. A také že změny by podle ní ale měly vést k tomu, aby bylo „více Evropy, ne méně“.

Výsledkem je brexit. Řecko a Itálie a velká část jižní zóny EU jsou v ekonomické krizi, USA žádá po Němcích a jejich bankách, hlavně po Deutsche Bank, 14 miliard dolarů kvůli podvodným hypotékám. Což může bankovní systém SRN zničit.

muslimové v Evropě po pozvání Merkelové

Všude na tzv. „Západě Evropy“- od Řecka, přes Itálii a Francii až po severní polární kruh - je plno muslimů, s kterými si nikdo neví rady. Protože je není nikdo schopen spočítat, nelze uvést přesná čísla. Ale podle kvalifikovaných odhadů lze „promuslimovanost“ značit takto:

a) Tmavě zelená: státy plně ovládané muslimy- Turecko, Albánie.

b) Středně zelená: státy a oblasti s velkou částí muslimů, zvláště s nově příchozími: Německo, Belgie, Holandsko, Itálie, Francie, Španělsko.

c) Světle zelená: státy a oblasti s menším počtem muslimů.

d) Krémová: státy a oblasti prakticky bez muslimských menšin.

e) Skupina společná všem zabarvením, zaplavovaná imigranty: Řecko, Itálie, Francie, Dánsko, Švédsko, (Španělsko je zajímavá výjimka, potichu imigranty prověří a většinu ihned vyveze do Maroka, Západní Sahary (to je stát!) a Mauretánie. Část této skupiny, první dvě jmenované země, jediné považují za hlavní úkol ihned zabránit přílivu imigrantů. To, že je Řecko ve skutečnosti „padlý stát“ udržovaný v bezvědomí a neschopnosti Unií a Německem, situaci jen zhoršuje.

Evropští muslimové se podle průzkumů z 90 % domnívají, že když u nás v Evropě zavedou islám a právo šaría, že tady zůstane blahobyt. Nějak tak podobně, jako se to domnívali Vandalové, když dobyli Řím, a pak také staří Germáni, když byl germánským vůdcem Odoakerem sesazen poslední římský císař, Romulus Augustus, aby se následně Germáni zmocnili Itálie.

Z historického a politologického hlediska byli tehdejší Germáni proti tehdejšímu Římu něčím podobným jako dnešní muslimové vůči EU. Společnost zaostalá, klanová, bojovná a neschopná udržet momentální civilizaci. Návrat k politicko-sociální úrovni podobné staré římské říši trval cca tisíc tři sta let. To, že jsou dnes Germáni jedním ze základních kamenů dnešní bohaté Evropy, je sice pravda, ale kdo by na to chtěl čekat stovky generací? Takže už je jasné, o co se dneska vlastně hraje.

Střední a východní Evropě, té „postkomunistické“, to bylo jasné od počátku. A V4 to dávala hlasitě najevo. Čímž upadla v nemilost „západní Evropy“. Takže se poněkud opakuje situace ze středověku, kdy nejprve v roce 1335 po dvouměsíčním jednání následovalo uzavření protihabsburské koalice Polska, Uherska a Čech, aby roku 1526, po smrti Ludvíka Jagellonského, zvolilo české království na trůn Habsburka, protože Čechy a celá východní a střední Evropa stála osamoceně proti musulmanům. Osamoceně proto, že západní Evropa měl jiné zájmy a s muslimy spíše ráda obchodovala. Jako dnes. Takže, jak říká Wikipedie, k původní personální unii českých a uherských zemí přibyly i rakouské země. Čímž bylo vytvořeno jádro habsburských držav (známé nakonec jako Rakousko-Uhersko) ve střední Evropě na další tři staletí.

Také tehdy islám ovládal Balkán a tlačil se na sever. Plus mínus podobná situace jako dnes. Paní Merkel, neznalá anebo nechápající dějiny a okouzlená pokusem o vytvoření další „Čtvrté říše římské národa německého“, je naprosto mimo mísu a není schopna změnit kurs. A na ten jsou navázáni všichni ti „dvořané“ v Bruselu.

Nezbude nám tedy než odvrátit svoji tvář od Německa a „staré EU“ a bránit se sami. S tím rozdílem, že muslimské nebezpečí dnes nehrozí jen z východu, ale i ze západu, a to hlavně z Německa. Jsme s ním tak pevně spojeni, že jeho islamizace by dopadla i na nás.

To, jak se zdá, pochopily nejen státy V4 a „přidružený člen“ Slovinsko, ale i donedávna věrný přítel Německa, Rakousko. Po kontaktech presidentského kandidáta FPÖ Norberta Hofera ve Slovinsku, Maďarsku a u nás na Hradě, se objevila v mediích zpráva:

Rakousko by mělo požádat o vstup do visegradské skupiny, vyzval šéf opoziční Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Heinz Christian Strache v rozhovoru, který vyjde v sobotu v deníku Tiroler Tageszeitung. Visegrádská skupina podle něj tvoří v Evropské unii protipól k politice německé kancléřky Angely Merkelové. „Dosud se v EU přijímaly různé dohody mezi Německem a Francií, které ostatní museli spolknout,“ řekl Strache. „V posílené visegrádské skupině vidím šanci na reformu EU,“ uvedl šéf strany, která má nyní v Rakousku podle průzkumů nejvyšší volební preference.

Jak na to Strache, zastánce takzvaného „hraničářského Rakouska“ (viz článek Martina C. Putny –„ Rakouské vzpoury proti Rakousku“, Lidové noviny 18. září 2016) přišel, je nejlépe pochopitelné z následující mapky Rakousko-Uherska 1914...

Rakousko-Uhersko roku 1914: Předlitavsko: 1. Čechy, 2. Bukovina, 3. Korutany, 4. Kraňsko, 5. Dalmácie, 6. Halič, 7. Rakouské přímoří, 8. Dolní Rakousy, 9. Morava, 10. Salcbursko, 11. Slezsko, 12. Štýrsko, 13. Tyrolsko, 14. Horní Rakousy, 15. Vorarlbersko; Zalitavsko: 16. Uhersko, 17. Chorvatsko-Slavonsko; 18. Bosna a Hercegovina; s vyznačením zemí Koruny české (1, 9, 11).

Mimochodem, co to vlastně bylo Rakousko-Uhersko, podle mých zkušeností naprostá většina Němců neví a má vůči Rakousku a Rakousko-Uhersku pohrdavý postoj. V tomto případě je paní Merkel přímo vzorem pravého Němce.

Jistě, v Rakousku FPÖ ještě nevyhrálo, také šéf bavorské CSU jen slovně vyhrožuje Merkelové, že ji nepodpoří. Na území bývalé NDR, a nejen tam, ovšem nastupuje AfD, Juncker ze zoufalství nabízí osamocenému a od počátku rozpadu RHVP opuštěnému Bulharsku miliardy, ale tím ani Bulhary pravděpodobně nepřesvědčí.

Spíše se zde, po naprosto selhavší politice všech eurohujerů a neomarxistů v EU, ekonomické, ale hlavně sociální a bezpečnostní, ustanovuje postupně nové silné uskupení. Nikoli z lásky a velikého přátelství, ale na základě muslimského nebezpečí a také společné dlouhé historie.

Mohlo by se třeba nazývat Baltsko-dunajská federace, tedy „Batl-Donau Föderation“, tedy „BDF“ anebo - na vztek Němcům - Středoevropská unie, „Mitteleuropäische Union“, anglicky „Central European Union“.

To možná asi určitě nějak bude. Ale dnes je dnes, a tak si nakonec zazpívejme společně hymnu EU, „Ódu na radost“. Zpěvákem je Mr. Bean - Rowan Atkinson – a ve svém podání „evropské hymny“ popisuje historickou evoluci EU.

Možná si zpíváme naposledy. Ve Velké Británii už ji nezpívají.

Konec první části