Důvodem vylodění mnoha přistěhovalců na evropských březích nebývá často pronásledování doma, ale snaha zajistit pro sebe a příbuzné lepší život. Unie imigranty doposud velkoryse přijímala. Mají se však příchozí stát i spoluobčany?

O setření hranice, tentokrát mezi občanem a cizincem, usiluje tzv. Stockholmská strategie, která ve svých důsledcích může znechutit Evropskou unii jako celek i těm největším optimistům.

Přibližně den poté, kdy agentury oznámily překvapivý výsledek referenda ve Švýcarsku, kde 57% lidí odmítlo výstavbu dalších minaretů ve své zemi, přišlo švédské předsednictví EU se záměrem udělit legálním imigrantům žijícím na území EU stejná práva jako jejím občanům. S tímto návrhem, který ještě ani v případě kladného přijetí nebude mít pro členské státy právní závaznost, protože se nejedná o směrnici, počítá tzv. Stockholmská strategie, program, který má stanovit unijní priority pro oblast justice a vnitra pro léta 2010-2014. Mimo celé řady návrhů obsahuje právě i stejná práva pro imigranty.

Sebezáchova Evropy

Je vidět, že autoři návrhu si nevzali pranic z myšlenek velkého Evropana a (sic!) sociálního demokrata Helmuta Schmidta, který v knize Sebezáchova Evropy (česky Paseka, 2003) navrhoval celoevropské omezování imigrace a zároveň spolupráci se zeměmi, z nichž do Evropy směřuje největší počet přistěhovalců. V těchto šlépějích jde pouze Itálie, která v loňském roce navázala dohodu s Libyí o navracení běženců. Zastánci pokud možno co nejliberálnějšího přístupu k imigraci argumentují tradičně: počet obyvatel Evropy klesá a je nutné uvolněné pracovní pozice zaplňovat imigranty, aby bylo například na důchody. V tomto mají pravdu. Podle řady prognóz se obyvatelstvo Evropy do roku 2050 sníží ze současných 758 milionů až na 700 milionů. Zároveň ale mají pravdu i odpůrci imigrace. Jak ukázala například data evropské agentury Frontex, počet imigrantů v loňském roce v Evropě poklesl o celých 20% Důvod je prostý – ekonomická krize. Rozhodně tedy výhradně neplatí teze, že imigranti utíkají před nesvobodou, popř. hladem. Právě přílišná štědrost evropského sociálního systému demotivuje jejich produktivní snažení ve vlastních zemích. Bylo by chybou pocit lehce nabytého živobytí v potenciálních imigrantech vůbec vzbuzovat a podporovat.

Setřená hranice

Pokud bude setřena hranice mezi občanem a cizincem, jak navrhuje Stockholmský program, vytratí se základní politická dělba, která motivovala politické procesy moderní doby. Stoupne počet imigrantů, kteří se nebudou cítit povinování alespoň minimálně se přizpůsobit kultuře a zákonům hostitelské země. To ve svém důsledku povede k prohloubení vzájemného odcizení, rozevírání sociálních nůžek a posilování ultrapravice. Ale nejen to. Evropská unie by v případě přijetí Stockholmského programu jako závazné směrnice dala najevo, že myšlenka Evropy pro ni není víc, než souhrn úředních nařízení, vlajek na úřadovnách institucí a okázalých politických frází. Kde je společná myšlenka, kde je úcta k tomu, co bylo nabyto generacemi předchůdců? Má snad od příště platit, že Evropanem se člověk stává udělením úředního štemplu?

Nedávný průzkum zjistil, že více než polovina Evropanů trpí předsudky vůči neevropským menšinám. Bylo by zajímavé vědět, co někteří úředníci od připravované strategie čekají. Pokles rasismu a prohloubení tolerance Evropanů k cizincům? Unie by si za toto měla dát do znaku slona obklopeného porcelánovými hvězdami.

Reflex 50/2009

.