Turbulentní situaci kolem Řecka sleduje celá Evropa s napětím. Mimořádnou pozornost nynějšímu dění v helénské zemi pak věnuje Španělsko a Portugalsko.

Západoevropské země, jejichž voliči na podzim vykročí k hlasovacím urnám v parlamentních volbách. I oni v uplynulých letech hospodářské krize zakusili své. Tvrdé škrty, vysoké daně, propouštění i krachy podniků – vše v režii tamních – v obou zemích konzervativních –vlád. Je nasnadě, že i Španělé a Portugalci jsou unaveni úspornými opatřeními a spořivý kurz by rádi zvrátili. Nicméně řecký příklad by podle některých odborníků mohl mít na jejich případnou rozhořčenost jistý uklidňující vliv. Kupříkladu list Financial Times označil nevyzpytatelné jednání řecké vlády a jejího premiéra Alexise Tsiprase, jež vyvrcholilo nedělním referendem o schválení podmínek mezinárodních věřitelů, za „politický dar“ pro slábnoucího španělského premiéra Mariana Rajoye.

Právě Španělsko má totiž nakročeno k zásadní změně svého politického uspořádání. V království, kde se od pádu frankistického režimu v 70. letech střídají u moci konzervativní Lidová strana (PP) se socialisty (PSOE), loni vzniklo nové radikální uskupení Podemos. Levicové hnutí „politologa s culíkem“ Pabla Iglesiase mnozí přirovnávají k řecké vládní straně Syriza. A není to jen kvůli odporu jejich lídrů k vázankám. Hnutí Podemos, které brojí proti úsporné politice, se během roku vyšvihlo na přední příčky předvolebních průzkumů a uspělo i v několika regionálních volbách.

Nyní mu fandí okolo dvaceti procent lidí, tedy jen o dvě tři procenta méně než vládní PP. A zhruba o procento méně, než mají socialisté, jak vyplynulo z poslední sondáže listu El País. Ještě před půl rokem Podemos vedlo o pět až šest procent.

Podemos sice i nadále podporuje řeckou vládu, Iglesias včera patřil k nejvíce aplaudujícím posluchačům Tsiprasova projevu v europarlamentu, přesto stačilo jen 48 hodin, aby hnutí změnilo své provolání „Jsme s řeckým lidem“ na „Řecko není Španělsko“. Hnutí se jistě nemusí bát o tvrdé jádro svých voličů, ale o váhající odpadlíky socialistů, či přímo lidovců bezbřehou podporou vlády, která Řecko přiblížila dosud nejvíce k pádu, přijít může.

Atény hrály velkou roli i ve včerejší debatě o „stavu národa“ na půdě portugalského parlamentu, kde vystoupil premiér Pedro Passos Coelho z konzervativní Socialnědemokratické strany Portugalska (PSD). Opozice premiérovi kupříkladu vyčítala, že stojí po boku těch, kteří v euroskupině budují překážky. I portugalskému premiérovi jde o hodně, jeho strana v průzkumech zaostává za socialisty (PS), kteří se podle některých inspirují v Syrize.

Nikoli však v takové míře jako například Levicový blok (BE), jenž má nyní osm křesel ve 230hlavém parlamentu. Tahle strana, jež vznikla v roce 1999, se podle analytiků portugalského listu Expresso „bude snažit využít řecké ne Bruselu ve svůj prospěch“. A to hlavně kritikou portugalské vlády, která pokračuje v úsporné politice. Lisabon požádal o záchranný balík v roce 2011 a získal 78 miliard eur, Madrid o rok později získal od tzv. trojky 41 miliard eur. Obě země nyní po tvrdých škrtech hlásí ekonomický růst. Nicméně křehký a nejistý. A právě obava z dominového efektu zadlužených zemí, jenž by v případě výrazných úlev pro Řecko mohl nastat, brzdí evropské vyjednavače při hledání dohody s nynějším enfant terrible evropské osmadvacítky.

LN, 9.7.2015