Evropa je rozhodnuta k užšímu partnerství s Izraelem. Výrazné zlepšení vzájemných vztahů pomůže Evropě k naplnění jejích zájmů a cílů. Věty, které by si před čtyřmi lety v unii nikdo nepřipustil. Díky výraznému přispění české vlády, Černína, Čechů v Radě i Evropském parlamentu sahá rozhodnutí evropsko-izraelské asociační rady ještě dál.

Šedesát let po vzniku Státu Izrael konečně Evropa uznala, že Izrael je státem, vůči kterému lze přistupovat jako ke strategickému partnerovi.

Vše začal Izrael, když během německého předsednictví v roce 2007 požádal unii, aby zvážila zásadní zlepšení vztahů. Vůdcové strany Kadima a izraelské vlády se dobrali toho, že v důsledku války v Iráku přestal být Izrael jedináčkem Spojených států na Blízkém východě. Jednání s unií ještě před letošním slovinským předsednictvím byla strašná. Upgrade ve vzájemných vztazích? S tím, co se děje v Gaze? S pokračující osadnickou politikou? S nic neznamenajícími závěry Annapoliské konference? Tvrdé NE řekli Švédové, Řekové, Irové.

Izraelskému požadavku ano, ale Izrael musí: skončit blokádu Gazy, zastavit růst osad, naplnit Annapolis. Bez výrazného pokroku v mírovém procesu to nepůjde.

Státy, které se nedokázaly dohodnout skoro na ničem, se jako vždy s prosbou o radu obrátily na Radu. Závěr byl jasný, partnerství nic nebrání. Pod slovinskou taktovkou ale z návrhu zmizelo zlepšení vztahů, zmizel vstup Izraele do agentur unie. Za Slovinci jistě stojí čáry Francouzů. Zástupci velvyslanců se v Bruselu ještě čtyři dni před asociační radou nebyli schopni shodnout. 15 států bylo pro zlepšení vztahů s unií s tím, že to přispěje k naplnění cílů EU - míru a stability. 12 států ale bylo proti. Další den jednali velvyslanci, k večeru jednání přerušili, shoda nebyla. Nejhalasněji proti bylo Portugalsko. Ještě v pátek nebylo jasné, o čem že se bude v pondělí s Izraelem jednat.

A výsledek? Překvapil i ty největší optimisty. Jsme kousíček od strategického partnerství. Izrael a Evropa sdílejí společnou tradici, kulturní a lidské hodnoty, ekonomické a bezpečnostní zájmy.

Shoda je na posíleném politickém dialogu i ve strategických otázkách, v boji proti organizovanému zločinu a terorismu, praní špinavých peněz a ochraně dat, na užší spolupráci v bezpečnosti letového provozu. Sjednává se dohoda mezi Europolem a Izraelem.

Izrael začne harmonizaci práva tam, kde je to zapotřebí kvůli vstupu na trh unie. Vydá se směrem k evropskému trhu s elektrickou energií a plynem. Bude i jako nečlen zván do pracovních skupin unie, ministři zahraničí se budou scházet pravidelně, a to i tehdy, budou-li mezi Evropou a Izraelem zrovna rozpory. Budou mu víc otevřeny unijní programy, vzdělávací Erasmus Mundus a Tempus IV. Evropa vznesla řadu požadavků ve vztahu k mírovému procesu, žádný ale není nerealistický a ultimativní.

Naopak, Evropa hledá izraelskou podporu v nešíření zbraní hromadného ničení, chce víc angažovat solitérský Izrael v odzbrojovacích procesech. Snaží se Izrael přimět k rozumnějšímu přístupu ke smlouvě o nešíření jaderných zbraní, k debatě o obohacování. To se týká i postoje k Íránu, společnému nepříteli, včetně zájmu o íránský jaderný proces a popírání holocaustu.

Katastrofa pro EU v podobě velkého irského NE Lisabonské smlouvě paradoxně umožnilo prostrčit opařenou evropskou radou hlubší partnerství s Izraelem. Další překonávání neshod v zahraniční politice a bezpečnosti bude těžší.

Proto je dvojnásob nutné přenechat velká ideologická NE prezidentům a evropskou káru každodenní bezpečnosti táhnout pracovitě dál. Rámec, Akční plán nových vztahů mezi unií a Izraelem musí být hotov do dubna 2009, jde tedy o úžasně naservírovaný úkol pro české předsednictví.

HN, 7.7.2008

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autorka, europoslankyně, je předsedkyní stálé delegace Izrael-EP