Tak nám president Václav Klaus opět zhřešil. A neslýchaně. Dovolil si totiž říci, co si doopravdy myslí o nejnovějším nápadu úřednictva Evropské unie, které navrhuje nový zákon ohledně tabáku. President Klaus nápad označil za nebezpečný a nepřijatelný. Mohl klidně použít silnějších slov, od sdělení, že ten návrh je ztřeštěný, až k tomu, že je zcela zhovadilý.

President Klaus se omezil na úvahu o tom, jak moc takový zákon zasahuje jak do oblasti svobodného podnikání, tak do oblasti svobodného života jednotlivých občanů. A jelikož se celkem oprávněně domnívá, že zasahování státu do života jednotlivce si jeho spoluobčané zažili více než dost a měli by se obávat návratu k podobným vládním móresům, vyjadřuje se o nejnovější bruselské potrhlosti s patřičným opovržením.

A to se ještě nezmínil o takové drobnosti, že nejnovější výzkumy v této oblasti přicházejí s poplašnými zprávami, že to s tou údajnou zdravotní škodlivostí nikotinu je poněkud přehnané. Zhruba asi tak, jako jsou nadsazené zprávy o globálních klimatických změnách, a přesně tak, jak byla prolhaná kampaň, která vedla k zákazu dichlorodiphenyltrichloroethanu, též známému jako DDT. Tenhle prostředek pomohl skoro úplně vyhubit malárii a omezit tyfus. Jeho naprosto nesmyslný zákaz v roce 1972, založený na hysterii tehdejších zelených netvorů, způsobil návrat obou chorob, který se dodnes nikomu nepodařilo zpomalit.

President Klaus se též zmiňuje o tom, že prohibice, kterou svého času uvalily úřady Spojených státu na prodej a následné požívání ohnivých vod, ničemu nepomohla. Pouze, dodal bych, způsobila, že pár rodin, obzvláště kanadských, na tom nesmyslu řádně zbohatlo. Navíc měli policajti co dělat a pohřební služby na válkách těch různých vývozců a dovozců kořalek také neprodělaly. Dnes vidíme něco podobného u drog. Kdy úřadům dojde, že zrušit všeobecný zákaz drog a zavést podobný způsob kontrol a postihu pro zneužívání drog za volantem, je snad to nejlepší řešení? Asi nikdy: zbytečně mnoho úředníků by najednou stálo před potíží, že jsou bez práce.

Ale o to tolik nejde. Jde spíše o reakce čtenářů zpráv o tom, že president Klaus si troufl zapochybovat o moudrosti nikým nevolených mudrlantů v Bruselu.

Takovou snůšku sprosťáren člověk hned tak někde neuvidí. Jelikož se presidentu Klausovi nerovnají (a asi se mu ani nikdy nebudou rovnat) v jeho schopnosti analyticky vyhmátnout kořen věci a ten pak studovat, vyrovnávají si to osobními útoky nejhoršího ražení.

Je o tom přísloví: když ti dojdou argumenty, můžeš vždycky ještě začít nadávat. V tomto případě je věc o to jednodušší, že ti nadávající argumenty nikdy neměli. Proč si to dovolí? Domnívají se snad, že svoboda slova je právě o tom, že mohou hlavě státu vyspílat do mořských prasat a nic se jim kvůli tomu nestane? Nebo jde pouze o vyrovnání pocitu méněcennosti (cizím slovem: Minderwertigkeitskomplex)?

Ať už je tomu jakkoliv, podobné reakce jsou jevem zarážejícím. Tím se ale nepřimlouvám, aby to Evropská unie nějak zakazovala. Tihle lidé totiž mají demokratické právo být naprosto blbí.