Každé ráno čtu papírové noviny a je trochu absurdní, že já, člen ODS od roku 1993, už čtu pouze Právo (a regionální Deník). Právo je levicový, spíše levicově konzervativní list, ale má podle mého názoru dobré domácí i zahraniční zpravodajství a hlavně, nepatří jako jiné listy oligarchům. Relativně nezávislé noviny. Ale dost reklamy.
Také na stránkách Práva renomovaní komentátoři vyslovují obavy nejen ze zdražování elektřiny, ale také z jejího nedostatku. Ministr Havlíček deklaruje odhodlání nedovolit zákaz výroby klasických aut v Česku a premiér hodlá bránit náš průmysl „do roztrhání těla“. Prezident Hospodářské komory opakovaně varuje před negativními dopady zelených opatření na náš průmysl. Ekonomové již několik měsíců upozorňují na extrémní růst cen elektřiny, tepla, ale i stavebních materiálů a dalších komodit. Naprostá většina ekonomů se shoduje na tom, že minimálně z jedné třetiny je růst cen způsoben Bruselem prosazovanou extrémní zelenou politikou New Green Deal a Fit For 55. Energetici, teplárníci, techničtí odborníci a představitelé průmyslu jsou k rychlému opouštění klasických zdrojů a přechodu k bezuhlíkové společnosti skeptičtí.
Výjimku v komentářích Právo tvořily názory sociální antropoložky Lucie Trlifajové, sociologa Daniel Prokopa a kulturologa Jana Vávry v Salonu Právo (23.9.). Ti všichni zelenou revoluci spíše vítají. Daniel Prokop dokonce označil skeptické postoje k současnému zelenému šílenství jako „disentní“ a Klausovu klimaskepsi za „poraženou“. Sociální antropoložka a ostatní se shodují, že zelená transformace má potenciál a pokud ji dobře nastavíme, vydělají na ní všichni. Co je ale to „dobře“, se nedodává.
Podobné je to v Bruselu. Přestože se jedná o pokus o největší technickou a technologickou energetickou transformaci v historii lidstva, v Evropské komisi ji prosazují zejména lidí s netechnickým vzděláním. Namátkou, předsedkyně komise von der Leyneová je lékařka, místopředseda Timmermans je jazykovědec a právník, komisařka pro energetiku Simsonová je historička a ředitelka energetického odboru (DG) Jogensenová je právnička nedotčená energetikou.
Není tajemstvím, že česká přenosová soustava a české energetické zdroje již několikrát zachraňovaly Německo před blackoutem. Jsem přesvědčen, že kdyby Němci poprvé od války uvízli ve výtazích a roztály by jim mrazáky, s podporou zelené energetiky by to otřáslo. Nicméně jak vysvětlují představitelé ČEPS, České energetické přenosové soustavy, dopřát Němcům „výchovný“ energetický blackout možné není, protože povinnost zachraňovat Německo je zakotvena v mezinárodních smlouvách a kdyby ji nedodrželi, přišli by o místa.
Jde o velký spor mezi dosud známou technikou a technickými možnostmi a snad i upřímně míněnou ideologií záchrany planety. Spor, který zahrnuje a bude zahrnovat všechny aspekty našeho života.
Byl jsem nedávno v hospodě v malé vesnici v podhůří Šumavy a chlapi u piva včetně místního starosty rozebírali povinnou elektromobilitu a plánovaný přechod k bezuhlíkové společnosti. Sem, na malou vesnici, by si sociologové a kulturologové měli přijít lidi poslechnout. Ti chlapi se bruselským bláznivinám smáli, až jim tekly slzy. Já si při tom uvědomil, že jsme se úplně stejně smáli před rokem 1989 například Jakešovu projevu na Červeném Hrádku nebo dalším nápadům, které předkládalo tehdejší vedení státu. Podobný zážitek se většině západoevropské společnosti a bruselským byrokratům nemůže stát. Ne, že by do hospody v Hořicích na Šumavě nemohli zajet, ale nemají ten zážitek s vládnoucím režimem, který byl lidem pouze a jen k smíchu.