Málokdy se stane, že píšu článek o evropské legislativě a moji čtenáři mají lepší znalosti než já. Protože už jste si ale všichni ve svých firmách prošli školením o GDPR, dnešek je právě takovým případem. Ale jak vůbec může taková blbost vzniknout? Jak je možné, že se o tom debatuje až dnes, když příslušná legislativa byla schválena v dubnu 2016 a navržena dokonce v lednu 2012? To si povíme v tomto článku.

Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (anglicky General Data Protection Regulation, dále jen GDPR) je – jak už název napovídá – nařízením Evropské unie. Nařízení se od směrnice liší tím, že o něm rozhoduje pouze Evropská unie, tedy Evropská komise, Evropský parlament a Rada Evropské unie a parlamenty členských států jsou zcela ze hry. Jakmile je nařízení přijato, má přímý účinek. Což znamená, že jakmile si v členských státech lidé všimnou, že něco takového existuje, politici už řeknou jenom: „LOL, pozdě.“

Monopol na navrhování nové eurolegislativy má Evropská komise. Ta (pod vedením portugalského maoisty Josého Barrosa) přišla v lednu 2012 s návrhem, jehož výcuc si můžete přečíst zde, celý text potom najdete pod tímto odkazem. Návrh zavádí povinnost členských států zřizovat orwellovského inspektora ochrany osobních údajů a Evropskou radu pro ochranu údajů a další nesmysly. Text potom ale dostal do ruky Evropský parlament, tedy sbor více než 700 poslanců s přebujelými egy, nulovými znalostmi čehokoliv a svatým nadšením šířit dobro, i kdyby kvůli tomu měl zaniknout svět.

Bohužel není v mých silách prostudovat celý ten návrh, ale při zběžném pročtení znění schváleného Evropským parlamentem (jsou zde vyznačeny změny oproti znění z Komise) se mi zdá, že další kupu nesmyslů si přisadili právě europoslanci. Na plénu Evropského parlamentu se hlasovalo 12. března 2014, tedy těsně před eurovolbami. Pokud si nepamatujete, že by se v probíhající kampani vedla o tomto předpisu debata, nejste sami. Čeští poslanci včetně ODS toto nařízení na plénu podpořili jako jeden nemuž. Proti byl pouze UKIP a další dva poslanci, celkem deset hlasů (vs. 627 pro).

Radě ministrů se návrh Evropského parlamentu nelíbil. To je výjimečná situace, 90 % unijní legislativy pokládá Rada za bezrozpornou a schválí ji dřív, než vůbec zasedá příslušná Rada (to není nadsázka!). Rada se s tím nakonec za asistence kibiců z Parlamentu a Komise (tzv. interinstitucionální jednání alias trialog) mazlila dva roky, až vymazlila tento text, který dobře znáte právě z těch firemních školení, kde usrkáváte kafe a chytáte se za hlavu, kdo mohl takovou blbost vůbec dát na papír. Jediní Rakušané se postavili proti, ostatní členské státy nařízení podpořily. Zápis z tohoto zasedání Rady by měl být k dispozici zde, odkaz ale bohužel nefunguje, takže se ani nedozvíme, kdo na něm Českou republiku zastupoval.

Ostatně debata se nevedla ani před sněmovními volbami o pár měsíců dříve, které nakonec vygenerovaly babišovsko-sobotkovskou vládu, jež nařízení odsouhlasila. Vymínila si ale aspoň pár kritických odstavečků. Hned další týden se tento kompromisní text dostal na plénum europarlamentu. Ve druhém čtení (neplést s druhým čtením v naší Sněmovně, jde o úplně jinou proceduru), tj. pokud Rada přijme jiný text než Parlament, stanoví jednací řád, že Parlament text schvaluje automaticky, nepodá-li nikdo pozměňovací návrh nebo zamítací návrh. Při podání pozměňovacího návrhu se však hlasuje pouze o tomto pozměňováku, nikdy ne o celém textu.

Mějte na paměti, že původní text schválil minulý parlament ještě před eurovolbami. A Rada schválila tento text 8. dubna 2016, tj. v pátek. Hned další týden bylo plenární zasedání, na kterém bylo nařízení expresní rychlostí projednáno ve výboru v úterý, ve středu byla rozprava na plénu a ve čtvrtek hlasování. Problém je, že se o ničem nehlasovalo, neboť poslanci měli na podání pozměňováků čas pouze do úterý 19:00. EFDD obvykle podává zamítací návrhy na všechny texty ve druhém čtení automaticky. Na tomto zasedání jsem nebyl, takže nevím, zda se o tom vedla debata, ale je možné, že nám to v té rychlosti prostě uniklo. Navíc pravidla klubu EFDD vyžadují projednání před tím, než se jménem skupiny podá pozměňovací návrh. Je taktéž pravděpodobné, že nebylo dost času. Text tedy Evropským parlamentem prošel rychleji než německá armáda Francií a bez hlasování byl přijat.

Abych uvedl čtenáře do perspektivy. Deadline na podání pozměňovacích návrhů je běžně ve středu v poledne předplenárním zasedáním. Jenže ve středu v poledne ještě tento návrh Rady ani neexistoval! Rada ho schválila v pátek a Konference předsedů, tj. orgán zodpovědný za pořad jednání, jej zařadila hned na zasedání v dalším týdnu. Co se týče Evropské unie a jejího smyslu pro fair play a řádný legislativní proces, jsem velký cynik, ale že je toto možné, to jsem tedy překvapen i já.

Na Twitteru se to komentáři k GDPR jenom hemží, na zpravodajských a poradenských webech je rozborů taktéž habaděj, jeden za všechny např. zde. Tak tady to máte. Unijní legislativa tak zásadní, že z ní šílejí firmy i úřady a že vstoupila do širokého povědomí, a vaši volení zástupci v Evropském parlamentu na seznámení měli jeden den a vaši volení zástupci v českém parlamentu nula dní.

Naději poskytuje český podnikatel Michal Hardyn:

Podle kamaráda nás před GDPR může zachránit jen jediná věc ➡️ nedostatek úředníků ‍♀️

— Michal Hardyn (@michalhardyn) 3. listopadu 2017

Jistější ale asi bude vystoupit z této fabriky na předpisy a připojit se k Velké Británii ve svobodnějším světě. #czechout

Liberální institut