Modifikace evropské schengenské smlouvy o volném pohybu osob

Všichni tři hlavní kandidáti na francouzského prezidenta mají něco proti Bruselu. François Hollande by chtěl předělávat evropskou smlouvu o rozpočtu, Sarkozy se zase staví proti schengenské dohodě o volném pohybu osob v Evropské unii a Marine Le Penová chce vystoupit z eura. A v evropských institucích si začínají říkat, co to do těch Francouzů vjelo.

Znepokojení vzrostlo od té doby, co začal lézt prezident Sarkozy do zelí představitelce krajní pravice Marine Le Penové a vyzval k revizi schengenských dohod. A je mu třeba přiznat, že to uměl dobře vyjádřit. Řekl: "Evropa už nesmí být hrozbou, musí být ochranou. Celý svůj život jsem věřil v Evropu a hájil jsem ji. Ale v dnešním světě by Evropa, která by si nevzala lekci z krize, která by se místo toho, aby byla prostředkem k akci, stala faktorem bezmoci, byla Evropou, která zrazuje původní sny svých otců zakladatelů. Když schengenské dohody neodpovídají vážnosti situace, musí se zrevidovat. Řešení přílivu migrantů nelze ponechat na technokratech a soudech, je třeba mít společnou disciplínu při kontrole hranic. Je třeba mít právo sankcionovat nebo vylučovat ze Schengenu. Evropa musí uchopit svůj osud do svých rukou."

Na tyto Sarkozyho tendence se ovšem začaly z Bruselu ozývat reakce. Evropský prezident Hermann van Rompuy v Paříži na kolokviu nikoho nejmenoval, ale řekl: "Jak chcete, aby měli lidé pozitivní obraz o Evropě, když jejich lídři neukazují, že věří v evropský projekt?" Někteří evropští činitelé, jako lucemburská eurokomisařka pro právo a spravedlnost Viviane Redingová, vedou se Sarkozym nekonečné klání, jako když se na podzim roku 2009 zasazovala proti vyhošťování francouzských Romů. Jiní, jako švédská eurokomisařka pro vnitřní záležitosti, pouze suše konstatují, že Schengen patří mezi evropské smlouvy, a tedy jakákoliv jeho modifikace by vyžadovala modifikaci ostatních smluv.

Jeden britský vysoký státní úředník se nedávno vyjádřil ironicky o francouzských prezidentských kandidátech: "Je načase říci Sarkozymu a Hollandovi, že nejsou na světě sami."

K tomu si přidejme další Sarkozyho evropskou kampaň, také značně populistickou, nazvanou "Buy European". Podle tohoto jeho návrhu by mohly evropské podniky zavrhnout nabídky společností ze zemí, jejichž trhy jsou pro Evropany uzavřené. Takové jsou například Čína nebo Japonsko. Proti tomu se staví asi deset eurokomisařů, mezi nimi britská komisařka pro zahraniční záležitosti Catherine Ashtonová, socialistka blízká Tonymu Blairovi, a také některé konkrétní země jako například Velká Británie, Švédsko a Německo.

Proti navrhované revizi schengenských dohod se velmi důrazně postavil polský ministr zahraničních věcí Radek Sikorski. Ten řekl: "Pro Polsko bylo zrušení hraničních kontrol s Německem generační událostí. Rušení této dohody bychom nepřipustili. Aby se uchovala svoboda pohybu, je třeba posílit vnější kontrolu. Evropané mají právo žádat po hraničních zemích, jako je například Polsko, aby svůj prostor lépe kontrolovaly. Zemím, na kterých leží disproporčně velké náklady na ochranu vnějších hranic Unie, je třeba pomoci. Nejen Řecku, ale také Maltě nebo Itálii, kudy proudí do Evropy nejvíc nelegálů. Je třeba pomoci národním celnicím, aby byly kvalitativní normy všude přibližně stejné. K Francii mám jen jednu poznámku: většina imigrantů do západní Evropy přišla legálně z bývalých kolonií."

Rakouská ministryně zahraničních věcí si nedávno stěžovala, že řecké hranice jsou otevřené jako vrata do stodoly. A nyní navrhuje změnu kontroly schengenského prostoru Paříž společně s Berlínem. Navrhují zprvu svěřit hlavní roli Evropské komisi, jež by měla zjišťovat potíže a koordinovat opatření na podporu danému státu. Pokud ale ta nepostačí, měly by mít tyto státy podle Berlína a Paříže možnost zavést znovu kontrolu na vnitrostátních hranicích na maximálně 30 dní. Komise by poté doporučila přerušení kontrol nebo jejich pokračování, ale o posledním řešení by rozhodovala Evropská rada, jinak řečeno státy.