18.10.2019 | Svátek má Lukáš


EVROPA: Francie a Turecko ve sporu

27.12.2011

Francouzští poslanci schválili zákon, podle kterého bude možné považovat popírání genocidy Arménů v roce 1915 v Osmanské říši za zločin. Turecko s odvetou neváhalo, a odvolalo svého velvyslance z Francie a přerušilo oficiální styky, včetně vojenských, což se dotklo i vojenských přeletů tureckého prostoru. O situaci mezi Francií a Tureckem informuje například agentura AP.

Turecko je členem NATO a strategický partner Francie a rovněž důležitý obchodní partner. Tyto kroky přicházejí ve zvláště citlivé době. Paříž a Ankara jsou obě angažovány v řadě mezinárodních kauz od Sýrie až po Afghánistán. Skutečnost, že Francie je na kolizní dráze s Tureckem, byla zřejmá ještě před tím, než včera francouzští zákonodárci zdvižením dostatečného počtu rukou schválili zákon o popírání genocidy. Ankara předem varovala, že stáhne svého velvyslance a upozornila na vážné dopady na vzájemné politické a obchodní kontakty.

Turecko totiž vehementně odmítá použití termínu "genocida" pro události, které se odehrály po roce 1915. Masové zabíjení Arménů by podle nich mělo být přenecháno historikům. Turecko také tvrdí, že Francie omezuje svobodu projevu a že prezident Sarkozy jen usiluje o hlasy Francouzů arménského původu před dubnovými prezidentskými volbami. Ve Francii žije kolem pěti set tisíc Arménů a mnozí z nich dlouho usilovali o to, aby popírání genocidy jejich krajanů dostalo stejnou právní ochranu jako popírání holokaustu, tedy zabíjení Židů za druhé světové války.

"Nesmíme zaměňovat svobodu projevu s propagandou," říká francouzský poslanec arménského původu Patrick Devedjian. "Copak byste přijali, aby dnešní Německo popíralo holokaust Židů, a že by i v zahraničí šířilo popíračskou propagandu?" ptal se Devedjian, a dodal – "proč bychom tedy něco takového měli přijímat v případě Turecka?" Francie formálně uznává zabíjení Arménů za genocidu už od roku 2001, ale nijak zatím netrestala jeho popírání. Nový zákon stanoví pokutu až 45 tisíc euro a trest až jeden rok vězení za to, když někdo "pobuřujícím způsobem popírá" vraždění Arménů osmanskými Turky. Tím se osud Arménů dostává na stejnou úroveň, jako je popírání holokaustu Židů.

"Teď už mohou naši předkové klidně spát," říká pětasedmdesátiletý Armén stojící před francouzským Národním shromážděním. Říká, že jeho prarodiče na obou stranách patřili k obětem masakrů z roku 1915. Jiný francouzský Armén, pětadvacetiletý mladík dodává, že hovořil s tureckými demonstranty před parlamentem a tito lidé prý nic proti Arménům nemají. Ale také dodává, že Turecká republika tyto protesty podporuje a je vůbec velkým propagátorem popírání arménské tragédie. Ve Spojených státech podobná debata také probíhala, ale prezident Obama se kvůli vztahům s Tureckem zdržel toho, aby zabíjení Arménů nazval genocidou.

Francouzští zákonodárci odsoudili údajnou tureckou propagandu, která je měla od čtvrtečního kroku odradit. "Zákony schvalované v této komoře nemohou být diktovány z Ankary," říká na adresu demonstrantů Jean-Christophe Lagarde, poslanec za Stranu nového středu. Sama autorka návrhu zákona tvrdí, že byla šokována mírou, jakou se některé vnější síly snažily zasáhnout do činnosti parlamentu. Jak Valerie Boyerová ze Sarokozyho strany UMP říká, její zákon není namířen proti žádnému státu. Sama Boyerová také uvedla, že turecké hrozby nejsou v souladu s tureckým úsilím o vstup do Evropské unie. Hrozby ze strany země, která prý klepe na dveře Evropy, jsou podle poslankyně "absolutně paradoxní". Původní pokus učinit popírání genocidy Arménů selhal, když Senát na počátku roku už pět let čekající návrh zamítl.

Francie sice zdůrazňuje význam vztahů s Tureckem, ale sám prezident Sarkozy patří k odpůrcům přijetí převážně muslimského Turecka do Evropské unie. To je dlouhodobým zdrojem neshod mezi oběma zeměmi. Turecké úřady kontrují jízlivými poznámkami o francouzské minulosti. Turecký premiér Erdogan například připomněl francouzskou koloniální historii v Alžírsku a masakr z roku 1945, který se tam odehrál. A také zmínil francouzskou roli ve Rwandě, kde podle některých tvrzení Francie sehrála určitou roli při tamní genocidě v roce 1994.

Turecký prezident Abdullah Gül mluvil o chystaném francouzském kroku tento týden, a prohlásil, že Francie se zařadila mezi země, které nerespektují svobodu vyjadřování a neumožňují objektivní vědecký výzkum. Turecko totiž i nadále tvrdí, že masové zabíjení Arménů – a to až jeden a půl druhého milionu – se odehrálo v době zhroucení Osmanské říše, a vyžádalo si oběti na obou stranách sporu. Nešlo tedy podle jeho názoru o promyšlené vyhlazování. Někteří historici však tvrdí, že masakry Arménů byly první genocidou 20. století. Francie nyní naléhá na Turecko, aby se postavilo své vlastní historii čelem, tak jako Francouzi nyní uznávají negativní roli kolaborantské Vichistické Francie za 2. světové války například při deportacích Židů do nacistických vyhlazovacích táborů.

V říjnu prezident Sarkozy navštívil Arménii a vyzval Turecko k uznání tragických události roku 1915 za genocidu. Turecká republika jako velká země by prý revidováním vlastní historie uctila sama sebe. Ovšem i Francii trvalo nějakou dobu, než přiznala svou spoluúčast na holokaustu Židů. Teprve v roce 1995 tehdejší prezident Jacques Chirac uznal aktivní roli Francie v odesílání svých vlastních občanů do táborů smrti. A teprve před dvěma lety tuto skutečnost uznala Státní rada, nejvyšší orgán francouzského státu.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.