EVROPA: Fond solidarity
Sami si solidaritu ani připomínat nemusíme, již v červnu to udělal německý ministr zahraničí Steinmeier. Když coby zástupce lídra EU osobně navštívil vězněné nešťastníky, vyhlásil solidaritu Evropy. Je dobře, že se unie postavila ke kauze solidárně, alespoň vidíme společnou evropskou politiku. A je to dvakrát dobře, uvědomíme-li si bezmoc vůči rukojmím v moci gangsterských režimů. Třeba USA vyslaly do Libye svého ambasadora v době, kdy tamní soud právě potvrdil rozsudky smrti nad rukojmími. To nevypadá příliš solidárně.
Co je to vlastně solidarita? A jak vypadá, když z televizních obrazovek zmizí mušketýrská gesta „všichni za jednoho, jeden za všechny“? Římské právo chápalo solidaritu jako zvláštní formu ručení. Šlo o to, že každý účastník ručí in solidum, tedy za celkovou částku. Jenže i když pak křesťanství povýšilo solidaritu na lásku k bližnímu, dnes jako bychom se vraceli k byznysu antiky.
Řekne-li se dnes solidarita, Němci si představí penězovod do bývalé NDR, odboráři zaručené zvyšování platů a třeba Václav Klaus reformu obroušenou pro hlasy voličů. Snad proto se k půlmiliardě dolarů, zaplacené libyjským rodinám, nikdo oficiálně nehlásí. Zato se objevila myšlenka, že by tyto peníze mohly uhradit Česko, Slovensko, Chorvatsko a Bulharsko odpuštěním dluhů Libyi. Ani to nevypadá příliš solidárně, ale...
Je reálné, že bychom staré dluhy vymohli na režimu, který zrovna dal Evropě gangsterskou lekci? Je reálné, že by zaplatila EU ze svého Fondu solidarity určeného pro případy živelních katastrof? To je pro nás jádro pudla. Má platit solidárně každý člen EU svým dílem za oběti vyšší moci, nebo zaplatíme my jen symbolicky i za to, že jsme svým Fondem solidarity pomohli Kaddáfího režim kultivovat?
LN, 25.7.2007
