Neviditelný Pes

EVROPA: Evropská unie potřebuje pohyb

12.4.2008

Lisabonská smlouva. Zatím se občas vynoří na hladinu českých medií a veřejného mínění, aby se vzápětí opět potopila a skryla pod všední hladinu bližších problémů. Pod vodu a trochu mimo hlavní proud zájmu veřejnosti ji dostanou tu radar, tu reforma zdravotnictví. Přitom lisabonský dokument v českých vodách vyvolává v Evropské unii poměrně dost otázek, očekávání a možná i nervozity. Obavy z jeho posuzování ve "skeptickém Česku" neskrývá řada politiků v evropském parlamentu.

Není se asi co divit. Skoro jako by politici z evropského parlamentu věděli, že společné Evropě pomalu ubývají lákadla, kterými by bylo možné pro Lisabon argumentovat u české veřejnosti i politiků. Mnoho podobných cukrátek jako je Schengen nebo evropské fondy už na nás nečeká. Jistě, je tu euro, ovšem společná evropská měna v českých peněženkách vyvolává stále řadu otazníků a najde se dost těch, kteří v souvislosti s jejím zavedením říkají "čím později, tím lépe". Zbývá snad ještě lákadlo konce přechodných období pro volný pohyb pracovních sil, ovšem ani to už dnes není dost zajímavé, protože konec ochranných lhůt se tak jako tak blíží. Argumenty které "táhly" při schvalování vstupu, dnes už nemají tu sílu. Naopak obavy, ať už důvodné či uměle vyvolané, ať už z evropské byrokracie či oslabení samostatného rozhodování, mají své opodstatnění a snadno najdou posluchače.

Jako národ je v nás do určité míry zakořeněný skepticismus. Je to asi dáno historickou zkušeností. Tento rys, který může být dobrý i špatný, se projevuje i v politice. Bohužel, ve spojení s EU, ze které se to špatné vypichuje poměrně snadno, nám skepse v tuto chvíli neulehčuje život. V souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy bychom takový přístup, v jiných případech podle mě zdravý, měli trochu odsunout stranou.

Nepovažuji smlouvu z Lisabonu za důležitou samu o sobě nebo za tak dokonalou, že bych volal po jejím hladkém jednomyslném schválení bez diskuse. A nechci ani hodnotit, zda Lisabonská smlouva byrokracii posílí, nebo zda zjednoduší evropské agendy a učiní Evropu transparentnější a bezpečnější. Myslím, že bychom ji měli vidět v trochu širších souvislostech. Považuji smlouvu za určitý vývojový stupeň, za krok, posun. Je pochopitelně otázkou, zda je to krok správným směrem. Dá se o tom široce diskutovat a asi bych těžko hledal někoho, kdo by nedokázal ve smlouvě najít slabá místa či témata k polemice. Každopádně se obávám, že lepší dokument se asi v dohledné době mezi 27 státy vyjednat nepodaří a jen všeobecná ratifikace Lisabonské dohody umožní, aby praxe a historie ukázaly, jak dobrá nebo špatná je.

Důležitý je podle mě fakt, že smlouva přinese konečně pohyb do stávajících struktur. Pokud označíme za největší slabinu Evropské unie byrokracii, je proces změn a pohybu asi jediný způsob, jak jí dlouhodobě čelit. Jistě, je tu argument, že Lisabon může bruselské úředníky posílit, ovšem pokud se tak stane, ať je to dříve než později. Pokud je totiž EU opravdu odsouzená k tomu, aby se zadusila stohy nařízení, bude lepší, když k tomu dojde brzy. Unie totiž podle mě nemá čas přešlapovat na místě a hledat lepší kompromis, než je ten Lisabonský. Ve světě, kde indická firma kupuje značku Jaguar, nemůžeme čekat na ideální stav. I když se třeba ukáže, že směr z Lisabonu je špatný, bude to alespoň pokus, jak společné fungování evropských zemí někam posunout.

Vývoj zná slepé uličky a měli bychom směr navržený dohodou zkrátka vyzkoušet. A v případě, že tudy cesta nepovede, vrátit se. Rozhodně ale není řešením přešlapování na místě. Důležité ovšem bude brzy reálně zhodnotit, zda Lisabon přinesl opravdu posun správným směrem a v případ že ne, najít společně se státy, které budou na věc nahlížet podobně, sílu provést případnou změnu.

náměstek hejtmana Ústeckého kraje www.fialapetr.cz



zpět na článek