Historie vzájemných vztahů mezi křesťanskou Evropou a Tureckem je složitější, než ji domácí publicisté vykládají, stejně jako poměry v Turecku samotném. Osmanská říše se vynořila na konci středověku jako vyzyvatel křesťanství a po konečném zániku Byzance a dobytí Konstantinopole byla stálicí poměrů na Balkáně a ve střední Evropě. Západ Evropy žádné nebezpečí nepociťoval, taková Francie byla víc než jedno století spojencem Turků proti Habsburkům, dokud ji diplomatická revoluce hraběte Kounice nepřivedla mezi turecké protivníky.

Další mocnost, Anglie, byla až do válek o rakouské dědictví neutrální, od 15. století se v evropských záležitostech vůbec neangažovala, zatímco východní mocnost Rusko povzbudilo ke spojenectví s Rakouskem slábnutí „Nemocného muže na Bosporu“ po porážce u Vídně. Nebýt Habsburků, kteří Evropu po několik staletí chránili před tureckou expansí, vypadaly by české dějiny úplně jinak. Dvě obléhání Vídně v letech 1527 a 1683 jsou důležitými milníky vzestupu tureckého impéria a jeho postupného pádu. Za to, že v našich městech a vesnicích najdeme kříže a ne půlměsíce, vděčíme Habsburkům.

Po konečné porážce u Vídně v roce 1683 se vztahy mezi Osmanskou říší a kresťanskou Evropou změnily. Jestliže v době, kdy Mehmet II. dobyl Konstantinopol, byla jeho říše v mnoha ohledech modernější a vyspělejší než Západ, o 150 let později byla již zaostalou. Přispěl k tomu rovněž neúspěšný pokus o námořní ovládnutí Středomoří, kdy flotily Španělů a Janovanů u Lepanta v roce 1584 zabránily turecké hegemonii na moři. Turecko se nestalo námořní velmocí.

Další porážky Turků, které jim uštědřil princ Evžen Savojský, zatlačily jejich říši do nitra Balkánu a nakonec Laudon definitivně vyhnal Turky z Bělehradu. V té době už mezi Habsburky a Osmany fungovaly diplomatické styky a Turci žasli nad poměry, které v Evropě vládly. Brzy zjistili, že jsou zoufale zaostalí, a podnikli první významný pokus o modernisaci, který ovšem selhal. Není zde prostor pro analysu, ale stačí, když zmíním, že nepochopili, že základním problémem je právo a instituce. Proto také selhaly i další modernisační pokusy symbolisované např. zákazem turbanů a zavedením fezů. Teprve Mustafa Kemal zvaný Atatürk pochopil, v čem je problém, a víceméně násilím zavedl sekulární režim, který opřel o armádu jako o jedinou strukturu srovnatelnou se Západem. Mimo jiné zakázal fezy. Armáda byla donedávna hlavním strážcem modernisace, sekularisace a demokratisace, nyní nad ní získali kontrolu demokraticky zvolení politici, to je velký pokrok.

Budování moderního státu není záležitostí jedné generace, ale Turecko za necelých sto let urazilo obrovský kus cesty a celá desetiletí projevuje upřímnou snahu a zájem stát se členem rodiny evropských národů. Nelze přehlédnout, jak významně se změnila mentalita, Turci jsou dnes hrdí na křesťanské a antické památky a považují je za svoje kulturní dědictví. V 90. letech předsedala vládě žena, paní Tansu Cillerová. V hospodářské oblasti jsou středně vyspělou zemí, jejíž přínos unii je větší než všech bývalých komunistických států dohromady. Mocná turecká armáda je posilou pro prosazování unijní zahraniční politiky. Jistě je zajímavé, že snachou německého kancléře Sjednotitele Helmuta Kohla je Turkyně.

Není všechno ideální. 75 milionů Turků představuje v unijní politice těžkou váhu srovnatelnou pouze s Německem. To je faktor, který je třeba brát v úvahu. Němci si s Francouzi již skoro šedesát let důvěřují po staletích válek, s Tureckem to bude přeci jenom složitější, přestože poslední válečný konflikt s Turky proběhnul před sto lety jako součást I. světové války, kdy byli spojenci Němců a protivníky Francouzů.

Přes všechny obtíže s tím spojené, je akceptace Turecka do unie v životním zájmu Evropy. 600 milionů Evropanů zvládne 75 milionů Turků chtivých být občany EU. Nejméně třetina z nich je plně europeisovaná, ne-li polovina. Soft power unie urychlí europeisaci i druhé poloviny. Pro Evropskou unii je klíčové zadržovat Rusko příliš veliké pro Evropu, a Turecko je životně důležité pro kontrolu Středozemního moře, jež představuje Mare nostrum nyní důležitější než severoatlantická vazba. Odpůrcům multikulturalismu lze vzkázat, že Římská říše byla multikulturální přes tisíc let.

Prostřednictvím etnických vazeb Turků se vliv EU rozšíří do střední Asie k jeho zdrojů ropy a plynu a může přispět k utlumení konfliktů na Blízkém východě . EU má díky Turecku jen krůček ke kontrole mytického Heartlandu. Vstupem Turecka do EU se unie stane skutečnou velmocí s dvěma vety z pěti v Radě bezpečnosti OSN, nadpoloviční většinou hlasů ve Valném shromáždění OSN, jadernými zbraněmi v držení jejích členů Francie a Británie, bude nadále disponovat námořní flotilou s několika letadlovými loďmi a jadernými ponorkami, Turecko dodá druhou nejpočetnější pozemní armádu světa umístěnou v klíčové oblasti schopnou zadržovat hlavního protivníka Evropy Rusko.

Evropská unie vstupem Turecka může vystřídat USA v pozici globální velmoci. Má k tomu lepší předpoklady.

Autorův strýc byl ministrem obchodu a průmyslu vlády Turecké republiky