V debatě o domácí reklamě na české předsednictví zazněl pochopitelný názor, že Evropská unie, které bude naše země následujícího půl roku předsedat, nabízí vážnější a důležitější otázky k interakci s českou veřejností, než vyšumělý Gottův hit "Kávu si osladím, a jinak nic". Například Gruzii. Je povzbuzujícím zjištěním, že se na blogu dr. Šmída objevila jako regulérní součást veřejné diskuse debata o hlasování českých poslanců k usnesení Evropského parlamentu o Gruzii. Oprávněný otazník zůstal viset nad mým hlasováním. Tedy, hlasovala jsem proti.

Pro hlasování PRO jsem si stanovila pět klíčových podmínek:
1. Podpora PROCESU přístupu Gruzie do NATO, Akčního plánu členství Gruzie v NATO, Membership Action Plan.
2. Jednoznačné NE dalším jednáním s Ruskem o dohodě o partnerské spolupráci do stažení ruských vojsk z území Gruzie podle 6bodového plánu.
3. Jasný požadavek stažení ruských "mírotvorců" z Jižní Osetie a Abcházie, protože jsou stranou konfliktu. Jejich nahrazení jednotkami EU v rámci mandátu Evropské bezpečnostní a obranné politiky nebo mandátu OBSE.
4. Zastavení jednání o uvolňující vízové dohodě s Ruskem.
5. Zpochybnění legitimity konání zimní olympiády v Soči v roce 2014.

Když tyto klíčové body z usnesení vypadly nebo byly výrazně zmírněny, rozhodla jsem se hlasovat proti. Můj postoj je konsistentní s mnou dříve vyjádřenými stanovisky (viz článek v Respektu, 20.8.2008) která jsem rovněž jasně vyjádřila při mimořádném zasedání zahraničního výboru EP 21.srpna 2008, a na takřka nekonečných debatních jednáních o hlasovacím seznamu politického klubu ELS-ED (informace zde).

V debatě o Gruzii, jako v podobných velkých bezpečnostních a politických debatách, nejde pouze o objekt, o Gruzii, Turecko, Rusko, ale jde především o subjekt, o nás, Evropu. V debatě o Gruzii nešlo jen o to, co dělat s Gruzií, ale i o další vztah Evropa - Rusko, o to, kde stojí a kdo je Evropa.

Klíčový význam Evropské unie spatřuji ve schopnosti zajistit bezpečnost, bezpečnou a kvalitní existenci nejen nám, ale zejména nadcházejícím generacím. Evropská unie je pro mne vynikajícím mírovým plánem, který nám, Evropanům, zajistil 63 let života v míru. Za prioritu dalšího fungování Unie nepovažuji pouze globální konkurenceschopnost, zdravý život ve zdravém životním prostředí, ale především dalších minimálně 63 let stabilního míru.

Zkušenost z oblasti bezpečnosti mne vede k častému varování před situacemi, které vytvářejí bezpečnostní a politické vakuum. Takovou situaci Unie a členské státy dopustily ve vztahu ke Gruzii. Důsledky na sebe nikdy nenechají dlouho čekat. Patřila jsem k těm, kteří od bukurešťského summitu NATO upozorňovali na vyostřující se vztahy a sílící nátlak Ruska na Gruzii. Marně. Spolu se senátorem Štětinou jsem přesvědčená, že 58. ruská armáda vstoupila na území Gruzie 12 hodin před zahájením gruzínské operace. Požaduji proto také prošetření celého vývoje událostí mezinárodní komisí, neboť jsem přesvědčena, že nejde pouze o nepřiměřené použití síly ze strany Ruska, ale o ruskou agresi. V gruzínském konfliktu byla poničena infrastruktura svobodného státu, přístavy, tunely, silnice, letiště, plynovod. Byla vypálena rozsáhlá lesní území, zhruba 140 000 lidí bylo vyhnáno ze svých domovů.

Taková situace vyžaduje schopnost okamžité, jasné, čitelné a pokud možno společné evropské reakce. Invaze do Gruzie ukázala, že naše hodnoty v Evropě dosud nejsou zcela uplatňované v evropské bezpečnostní politice. V dlouhodobém výhledu nám jde o přijetí koncepce politiky vůči Rusku, s jasně stanovenou energetickou politikou a povinností Ruska naplnit energetickou chartu, stejně jako povinností respektovat zásady mezinárodního práva, neokupovat a nezabíjet, nevměšovat se, nelikvidovat politické odpůrce. Souběžnými kroky jednání o přibližování, nikoliv přímém vstupu Gruzie do NATO, řešení otázek mírových sil v Jižní Osetii a Abcházii a okolních zamrzlých konfliktů. Důležitou složkou bezpečnostního procesu je schopnost nasazení evropských ozbrojených sil, jejich transportu, financování, vytvoření společných pravidel nasazení na základě mezinárodního mandátu.

Debata ke Gruzii není debatou o Gruzii, je debatou o naší bezpečnosti. Při přijímání usnesení o tvorbě vnitřního zákonodárství Unie je možné přivítat jakýkoliv malý krok, tak jako tomu bylo například ve směrnici o službách. Každý krok směrem ke konkurenceschopné Evropě je dobrý, je dobrý i malý krok. Ve vztahu k bezpečnosti je malý krok nedostatečný, je nebezpečný. Rusku je potřeba dát jasný signál o tom, jaké jsou podmínky vzájemné spolupráce. Rezoluce o Gruzii byla stejná jak kostka rafinovaného cukru, sladká, výrazně nezdravá a rozpustná. A takovou kostkou jsem Evropě a její bezpečnosti osladit nechtěla.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autorka, europoslankyně, je předsedkyní stálé delegace Izrael-EP