Celosvětová poptávka po energii též roste a s ní bohužel i emise CO2. Do roku 2030 se očekává jejich nárůst až o 60 procent. Celosvětová spotřeba ropy se od roku 1994 zvýšila o 20 procent a ročně roste zhruba o 1,6 procenta. Ceny ropy a zemního plynu se během posledních dvou let téměř zdvojnásobily, ceny elektřiny tuto tendenci následovaly.
V rámci nebývalého růstu ekonomiky v některých zemích a boomu v oblasti průmyslu se naše klima stále otepluje a nebudou-li učiněna žádná účinná opatření, dojde koncem století k oteplení cca o 1,4 až 5,8 stupně celsia.
Na tyto varovné signály je nutné reagovat i na evropské úrovni.
Energetika je jednou z hlavních priorit Evropské unie. To bylo potvrzeno i na summitech Evropské rady v dubnu a prosinci roku 2005, kdy se tímto tématem zabývali členové jednotlivých vlád a iniciovali vypracování dalších studií a rozborů právě k posouzení stavu energetické politiky a k možnosti diskutovat o jejím možném vývoji. Evropská komise následně vypracovala a zveřejnila konzultační dokument – tak zvanou Zelenou knihu, která se zabývá konkurenceschopnou, bezpečnou a udržitelnou energií. Nyní se tento dokument projednává také v Evropském parlamentu.
Zelená kniha uvádí návrhy a možnosti, jež by mohly být základem nové ucelené evropské energetické politiky. Nejprve je však potřeba odpovědět na otázku, zda je vůbec nutné vytvořit novou společnou evropskou energetickou strategii, zda má šanci být přijata a jestli mají být udržitelnost, konkurenceschopnost a bezpečnost základními zásadami, na kterých bude tato strategie postavena.
Zelená kniha se zabývá šesti základními klíčovými oblastmi, mezi kterými jsou problematika konkurenceschopnosti a dokončení vnitřního trhu s energií, otázka diversifikace skladby energie a nastavení energetického mixu. Dále vnímání solidarity v energetice a samozřejmě související prevence krizí v dodávkách energií. Důležitý je i udržitelný rozvoj a vliv na změny klimatu. Na podporu inovací a nových technologií navrhuje evropský rozpočet v sedmém rámcovém programu pro vědu a výzkum zhruba dvě miliardy euro. Poslední oblastí je samozřejmě vnější rozměr evropské energetické politiky. Zde je třeba si uvědomit, jakým způsobem bychom tuto politiku zaváděli, kontrolovali a prosazovali.
V současné době se diskuse točí zejména kolem těchto zmiňovaných bodů. Co se týká problematiky jednotného vnitřního trhu, můžeme konstatovat, že všeobecně dochází k souhlasu s urychlením startu tohoto společného trhu s energií. Nejdříve je však nutné vyhodnotit stávající opatření, což se zatím nestalo, a zajistit dodržování platné evropské legislativy. Teprve následně můžeme zavádět nové legislativní změny nebo navrhovat vytváření dalších regulačních a kontrolních institucí. Podle Zelené knihy se uvažuje o založení dalších tří institucí a samozřejmě vyvstává otázka a obavy z další byrokracie a nárůstu komunikačních problémů.
V oblasti posílení pravomocí evropských regulátorů je nutné si uvědomit, že tito národní regulátoři jsou ustaveni na základě vnitrostátní legislativy. Je tedy potřeba nejprve dotvořit regionální energetické trhy a teprve potom může postupně dojít ke sbližování kompetencí národních regulátorů, případně můžeme potom uvažovat i o nějakém společném regulátorovi.
Zaměříme-li se na stav obchodu s emisními povolenkami, které na určité množství vyrobené energie povolují vypouštět škodlivé emise do ovzduší, zjistíme, že systém alokace není v členských státech jednotný. Aby nedocházelo ke spekulacím a nebrzdila se strategická investiční rozhodnutí, která ohrožují konkurenceschopnost energetických společností, je nutné je sjednotit. Vždyť právě konkurenceschopnost je jedním z hlavních cílů Lisabonské strategie i samotné Evropské unie.
Další problém je otázka oddělení výroby energie a její distribuce. Panuje totiž velká obava z destabilizování energetických sítí a případně i z destrukce podnikatelských zájmů.
Neméně závažné je také pojetí energetického mixu (skladba výrobních zdrojů energie) a role jaderné energie. Ze všech relevantních diskusí vyplývá, že existuje podpora diversifikace skladby energetických zdrojů. Jednoznačná je i podpora využívání jaderné energie, která je v rámci bezemisní energie jen těžko zastupitelná. Připomeňme i prohlášení tehdejšího ministerského předsedy Schüssela při zahájení rakouského předsednictví Unie, kde jako jednu z priorit zmínil energetický mix. Konstatoval, že právě odpovědnost za sestavení tohoto mixu by měla být v rukou jednotlivých států, protože každá země má v tomto ohledu jiné podmínky.
V neposlední řadě je diskutovaným tématem podpora obnovitelných zdrojů, ale s přihlédnutím k možným nákladům, účelnosti investic a dopadů na krajinu. Měla by být nastíněna hierarchie podpory s tím, že nejprve musí prostředky směřovat do vědy a výzkumu vedoucí ke snížení nákladů, a pak se zabývat případně dalším preferenčním zdaněním či dotacemi a podobně. Je jasné, že současný návrh na pětadvacetiprocentní podíl energie z obnovitelných zdrojů v energetickém mixu členských států je reálný pouze v některých zemích a jen těžko dosažitelný ve státech, kde tyto podmínky nejsou.
Na základě postojů a připomínek europoslanců a zejména pak domácích i mezinárodních zainteresovaných institucí včetně českých ministerstvech a Senátu jsem jako zpravodaj přednesl na jednání našeho výboru v Bruselu navrhovanou pozici k Zelené knize. Zastávám názor, že stávající diskuse se zaměřuje především na nabídkovou stranu problému a výrobu energií. Opomíjí se tak řízení poptávky a problematika snižování energetické náročnosti. V energetické politice je podle mne také zcela přehlížena regionální role místních a regionálních samospráv. Málokdo si uvědomuje, jak dalece mohou do problémů právě v oblasti úspor zasáhnout místní a regionální orgány. Konkrétně v oblasti rekuperace tepla, zateplování budov, regulace v dopravě a podobně.
Jedná se o velmi ožehavé téma a stejně ožehavá diskuse se vede na poli Evropské unie. Stejně naléhavou diskusi je potřeba zahájit i v České republice. Očekávám, že se tomu stane v nejbližší době, tak abychom naši pozici mohli hájit, a to právě v Evropském parlamentu.
Brusel 27. 10. 2006
poslanec Evropského parlamentu