Právě uplynulý víkend přinesl vyvrcholení oslav 50. výročí podpisu Římských smluv, které položily základ pozdější Evropské unii. Osobně jsem měl příležitost zúčastnit se oslav v Římě, kde je pořádal italský Senát, a o den později v Bruselu, kde belgický král zorganizoval sympozium o budoucnosti Evropy.

Není sporu, že oněch padesát let jsou lety úspěchu. Prostor demokracie a prosperity se rozšířil z původních šesti na dnešních 27 států. Prohlubování a rozšiřování integrace na evropském kontinentě přineslo zapojeným zemím stabilitu, jistotu a také vyšší životní úroveň.

Na druhou stranu uvedené procesy zákonitě přinesly problémy, a jak se Unie zvětšovala, začaly se prohlubovat i ony. A zatímco o úspěších se rádo hovoří a dávají se za příklad, neúspěchy a problémy se jaksi zamlčují, právě díky jejich problematičnosti se otálí s řešením.

Právě tento moment mě na římském i bruselském fóru zaujal. Je asi logické, že při oslavách tak významných dostali přednost řečníci Unii oslavující a velebící. Ale ti samí politici, kteří hořeli zápalem pro další prohlubování integrace a jednu optimističtější vizi střídali druhou, se v praktické politice EU ošívají, když se mluví o uvolňování trhu se službami, s pracovními silami, když se mluví o rozšiřování schengenského prostoru.

A druhý významný moment – oslavující politici se většinou shodovali, že je potřeba přesvědčit občany členských zemí o výhodách postupující integrace. Přesvědčit za každou cenu, i za tu, že ty občany prostě vyměníme, chtělo by se s notnou nadsázkou a krutou ironií říci.

Padesát let postupující Unie je unikáním a velice úspěšným projektem. Ale chceme-li za dalších padesát let slavit stejné úspěchy, bezpečnou a prosperující Evropu, já říkám: „spěchejme nyní pomalu!“.

O překotné završování integrace možná občané nemají zájem, možná se o ně ani nezajímají. Přišla doba, kdy víc než o ideách je potřeba mluvit o reformách, o tom, co skutečně založilo úspěch EU – tedy čtyři pilíře, čtyři ekonomické svobody, z nichž se postupem času staly jen pahýly v zajetí výjimek.

A více než otázka euroústavy a další politické integrace Unie jsou pro nás dnes důležité aktuální výzvy současnosti – energetická reforma, zemědělská reforma, bezpečnost a rozvoj vědy a výzkumu.

Ano, slavme, je co. Ale nezapomínejme, co dnešní důvody k oslavám způsobilo. Byla to odvaha, praktické kroky v liberalizaci evropského ekonomického prostoru a neuhýbání před problémy. Nechybí dnešním europolitikům vedle chuti slavit ještě něco?

Právo, 27.3.2007

Autor je předsedou Senátu Parlamentu ČR.