O to se snaží již od roku 1997 Konference prezidentů regionálních parlamentů se zákonodárnou pravomocí CALRE, která byla ve stejném roce založena takzvanou iniciativou Ovideo. CALRE (Conferencia de asambles legislativas regionales europeas) prezentuje homogenní a vlivnou skupinu regionů v rámci Evropské unie. Členy je 74 regionů s 200 miliony obyvatel z osmi států EU (Belgie, Itálie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Velká Británie). CALRE disponuje stálým osmičlenným výborem po jednom zástupci z každé z osmi zemí, ve kterých mají regiony zákonodárnou pravomoc. Pořádají se schůze prezidentů a prezidentek (předsedů) regionálních parlamentů se zákonodárnou pravomocí. Předsednictví CALRE rotuje. Momentálně jí předsedá prezidentka sněmu Baskicka paní Izakun Bilbao Barandica. Z výše uvedeného plyne, že za stávající legislativy se nemohou regiony ČR práce Konference zúčastnit, neb v českém státě regionální parlamenty se zákonodárnou pravomocí jako třeba v Německu neexistují.
Cílem bylo a je posílit práva regionů a jejich obyvatel v rámci Evropské unie. V dlouhodobém výhledu to znamená, že všechny regiony v EU by měly dostat v určitých oblastech, regionální politice nejbližších (např. v regionálním plánování) zákonodárnou pravomoc. Aby se to mohlo uskutečnit, musely by státy EU přijmout chartu regionální samosprávy, regionální demokracie. S tou mají problémy i centrální orgány států, kde zákonodárné regiony již existují, například Madrid a Berlín. "Státy se chovají jako jednotliví lidé," napsal již v roce 1931 Fedor Vergin ve své knize Das unbewußte Europa - Psychoanalyse der europäischen Politik (Podvědomá Evropa - psychoanalýza evropské politiky), „nerady se vzdávají vlivu a moci.“ Aby tohoto dlouhodobého cíle dosáhla, snaží se CALRE posílit práva regionů koordinováním mechanismů mezi evropským parlamentem a regionálními parlamenty, s Výborem regionů EU, Radou Evropy a dalšími organizacemi.
Za jeden z velkých úspěchů aktivit CALRE lze pokládat existenci druhého protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality v návrhu Evropské ústavy a nyní v Lisabonské smlouvě. Než se prezidenti regionálních parlamentů 3. a 4. listopadu letošního roku sejdou v Baskicku, byl jim v minulých dnech stálým výborem CALRE předložen návrh deklarace týkající se osudu Lisabonské smlouvy (www.calre.eu). Zamítnutí návrhu Evropské ústavy Francií a Holandskem a odmítnutí Lisabonské smluvy Irskem považuje CALRE za protest proti dosavadní praxi evropské politiky z Bruselu. CALRE proto požaduje od Evropské unie transparenci, výkonnost a reformy institucí tak, aby odpovídaly potřebám nejen 27 členských států, nýbrž také požadavkům 21. století.
A co CALRE oněmi požadavky 21. století rozumí? Existenci regionálních parlamentů se zákonodárnou pravomocí, které mohou vzniknout jedině při politice vedené zdola nahoru a ne opačně, což je doposud rozšířená praxe. Svou podrobnou znalostí místních požadavků se regiony pokládají za nezbytný strategický element přiblížení Evropy k obyvatelům regionů zajišťující pokud možno široký souhlas obyvatel s projekty Unie. Předpokladem ale je, že regiony se budou podílet na kontrole subsidiarity. A to jsme zase u pana Vergina a jeho výroku.
Na druhé straně historie Evropského společenství ukázala, že se demokratické principy prosadit dají. Jako příklad můžeme uvést třeba přímé volby do Evropského parlamentu (1979) nebo zřízení Výboru regionů (1992). Jako obyvatelé EU se hlavně musíme v evropských institucích vyznat, abychom věděli, jaké změny vůbec chceme, abychom je potom mohli na všech možných úrovních - komunálních, regionálních, státních - vyžadovat a ne pouze Evropskou unii proklínat.
30.07.2008