aneb Demokracie a svoboda není totéž

Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když se dobře ozbrojené jehně odmítá podvolit nebo o večeři hlasovat.

Zatímco eurooptimisté zakládají své postoje na přáních, která bych nadneseně přirovnal k obdobě našeho známého "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí", eurorealisté argumentují čísly bez podobných emocionálních podkreslení a velmi dobře vědí, že pravda a láska nad lží a nenávistí zvítězit nemůže, neboť vše je přirozenou součástí existence lidstva na této planetě a při svých postojích s touto vyrovnaností obou misek jedné váhy zkrátka počítají. Pravda je lidem stejně přirozená, jako lež – a totéž platí i o lásce a nenávisti. Nelze proto jakýkoli systém postavit jen na jednom z toho. Eurorealisté dlouhé roky upozorňovali na všechno, co dnes máme na stole. Na neudržitelnost zadlužování a přerozdělování, na důsledky politicky násilně prosazované umělé solidarity, otevření Evropy nebezpečí skrze přistěhovaleckou politiku, na uplatňovaný diktát při nařizování stejné legislativy pro všechny (eufemisticky tomu říkají harmonizace) bez zohlednění zcela rozdílných vstupních podmínek, které panovaly a panují v čase i prostoru na různých místech Evropy, ale i na naprostou absenci uznání výsledků zpětné vazby, když podle průzkumů mezi občany jednotlivých členských států klesá každým rokem podpora integračních procesů, zatímco ti nahoře si jedou stále tu svou.

Za poslední půlrok jsem se z úst unijních politiků dozvěděl to, co tvrdím zdaleka nejen já už roky. Oni na to potřebovali jen několik stovek miliard eur navíc z našich daní a Merkelová a Sarkozy tají své plány (své, nikoli společné unijní!) před občany, kteří je doposud platí ze svého a realizaci jim neznámých plánů budou platit také. To je názorný rozdíl mezi dnešní úrovní demokracie a svobodou. Představte si statek, ve kterém hoří jedna ze stodol. Máte šanci ji z vlastních zdrojů uhasit nebo nechat dohořet a chránit ostatní stodoly v okolí. Jen blázen začne nosit ze sousedících stodol jejich zásoby do té, co hoří, aby měl ještě nějaký čas práci pro hasiče a před okolím vytvářel dojem, jak usilovně bojuje s ohněm. Dnes rozhoduje parlament na Slovensku o tom, zda budou nebo nebudou členské státy nosit své zásoby pořízené na dluh ze svých vlastních stodol, aby udržely požár pro pár unijních hasičů. Jak to přitom ve skutečnosti u politiků se zájmy vlastního státu a jeho občanů chodí, nám názorně ukazuje postoje tamější opozice. Ta je ochotna v druhém hlasování, když koalici "nevyjde" to první, euroval podpořit (tedy opět extrémně zadlužit Slovensko a jeho občany a poslat jejich peníze mimo území vlastní republiky) za to, že tím získá od koalice politické ústupky na domácí scéně. Skutečné státníky aby zkrátka člověk hledal v Evropě lupou...

Benjamin Franklin svého času řekl takovou nadčasovou myšlenku: "Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když se dobře ozbrojené jehně odmítá podvolit nebo o večeři hlasovat." Do posledního písmene to platí pro současný stav v Evropě. Zatímco Merkelová a Sarkozy hlasují v tajnosti o tom, co bude z cizího k jejich večeři, Slováci mají dnes stále ještě příležitost odmítnout o této večeři hlasovat, resp. hlasovat proti jejímu složení. Držím jim k tomu dnes palce.


DOPLNĚNÍ ve 22:55 - Slovenský parlament odmítl platit cizí dluhy. Zatímco Merkelová a Sarkozy hlasují v tajnosti o tom, co bude z cizího k jejich večeři, Slováci měli dnes příležitost odmítnout o této večeři hlasovat, resp. hlasovat proti jejímu složení. Nezbývá mi, než poděkovat
těm několika málo statečným slovenským poslancům, kteří dnes odmítli zadlužit Slováky dalšími 300 miliardami, ze kterých by neměli nic jiného, než je za Řeky a jim podobné zaplatit i s úroky. Zároveň nám eurozóna jasně ukazuje, že i bez války je v Evropě možné pokořit a od moci dostat vládu jiného státu, aniž by s ním původce problémů vůbec sousedil...