Horní komora německého parlamentu schválila plánovaný odchod Německa od jaderné energie do roku 2022. Zákon již odklepla dolní komora a chybí jen podpis prezidenta Christiana Wulffa. Nejsilnější evropská ekonomika rozehrála riskantní hru.

Přednedávnem publikoval kolega Miroslav Zámečník pozoruhodnou historickou statistiku. Srovnává v ní reálné příjmy kvalifikovaného řemeslníka v Ágře, centru mocné Mughalské říše na území dnešní Indie a Pákistánu, v době před čtyřmi sty lety, tedy v období největšího rozkvětu tohoto pozoruhodného státního celku, s příjmy téhož řemeslníka v evropských centrech. A ze statistiky vychází Mughálec jako vítěz s téměř dvojnásobnou životní úrovní oproti svým kolegům v Londýně, Vídni či Mnichově.

Co se stalo, že po čtyřech stech letech byla situace více než opačná a životní úroveň obyvatel Indie je zanedbatelným zlomkem blahobytu průměrného Evropana? To je určitě věc pro obsáhlé debaty a téma na mnoho studií. Co je však nesporným poučením z historie a měli bychom to mít na paměti i při všech dnešních domácích či evropských půtkách, je skutečnost, že civilizační předstih lze velmi snadno ztratit a upadnout do bídy a chaosu, zatímco dřívější chudák usilovnou prací a správnými rozhodnutími po zásluze ke štěstí přijde.

Co způsobilo rozkvět Evropy

Evropu přivedl k rozkvětu volný trh, svobodný obchod a průmyslová revoluce. Opravdu jsme si toho všichni v Evropě vědomi? Současný dramatický vývoj v energetice celkem jasně naznačuje, že ne. A panické chování německých politických elit po havárii ve Fukušimě nutně vyvolává otázku, zda nejsme právě v bodě, v němž začal obrat Mughalské říše z čela civilizace ke zmrzačeným dětským žebrákům v ulicích Kalkaty.

Opravdu jsme přesvědčení, že děláme vše dobře?

Pomiňme různé zemědělské politiky Evropské unie i směrnici REACH, která hrubě poškozuje inovace v evropském chemickém průmyslu. Pomiňme přebujelá sociální práva, která jsou nám vnucována Lisabonskou smlouvou.

A zůstaňme u energetiky a především v Česku, byť je to vzhledem k naší zanedbatelné velikosti a otevřenosti ekonomiky takřka nemožné. Německo opouští jádro, chystá se opustit uhlí, a jak v Praze před pár dny hlásal nějaký zelený poslanec Bundestagu s arogancí vlastní všem hlasatelům věčných, „vědecky podložených“ pravd, hodlají zavrhnout i zemní plyn. Sluníčko a vítr nám zatopí, posvítí i roztočí kola továren. Blahoslavení chudí duchem, chtělo by se prohlásit.

Ale ty konce!

Ale skutečností je, že tato možnost reálně existuje. Jen by lidé, kteří pro ni budou hlasovat, měli vědět, že má i své reálné důsledky. Tím nejsrozumitelnějším je několikanásobný růst cen elektrické energie. Zelení věřící často opakují, že již brzy budou technologie obnovitelných zdrojů cenově konkurenceschopné s těmi klasickými. Zamlčují však, že to platí fakticky jen pro větrné elektrárny. Nic jiného se nikdy nebude moci rovnat energii z jádra či uhlí - včetně likvidace odpadu v podobě vyhořelých jaderných kazet či toxických součástí nefunkčních solárních panelů a půdy pod nimi zamořené herbicidy, aby solární elektrárny nezarostly za pár týdnů travou a plevelem. Neříkají, že je třeba stavět záložní zdroje na dobu, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr. Po započtení těchto nákladů neobstojí ekonomicky ani větrné elektrárny. Když nebudou záložní zdroje uhelné či plynové, musí jít o nějaké zásobníky energie, které ještě zhorší již tak komickou účinnost tzv. obnovitelných zdrojů a zhorší jejich ekonomiku.

A protože existuje otevřený evropský trh s energií, krok Německa zdraží i elektřinu u nás. A k tomu se ještě přidá masivní politický tlak na zastavení našich jaderných elektráren, nebo přinejmenším na odmítnutí dostavby Temelína a dalších plánovaných reaktorů. Podlehneme? Není to vůbec vyloučené.

Spása je údajně v drahé energii

I v racionálním Česku tahle víra, že drahá energie spasí lidstvo, najde své věřící a tím i politické strany, které to budou podporovat. Kolektivistický duch zelené víry a naduté přesvědčení, že my víme lépe než vy všichni ostatní, fungující v tržních vztazích, co je pro vás dobré, je vlastní i naší levici, jejíž nástup lze po příštích volbách dost pravděpodobně očekávat.

A tak kdo má akcie ČEZ,měl by je asi rychle prodat. Tahle firma, která měla zachránit slušné penze dnešním čtyřicátníkům a padesátníkům, moc dividend vyplácet nebude. Těm čtyřicátníkům a padesátníkům pak lze doporučit koupi úsporné a hodně malé ledničky. Po zaplacení faktury za energie do ní stejně moc nepořídí.

Těm hodně mladým lze pro změnu doporučit studium asijských jazyků, zvláště kombinaci čínštiny a hindštiny či korejštiny. V Evropě totiž budou práci těžko hledat. Kdo by taky investoval v zemích, kde je drahá pracovní síla, ještě dražší energie a tisíce regulačních opatření z Bruselu, v nichž se nikdo nevyzná a k jejichž rozmotání je třeba více europrávníků než dělníků na lince pro výrobu milionu aut.

A pro všechny by asi nebylo špatné koupit si něco o úpadku a pádu Mughalské říše.

MfD, 11.7.2011

Autor je šéfredaktor týdeníku Euro