Další důvod, proč odejít z Evropské unie

„Spolu s premiérem jsem posílil všechna bezpečnostní opatření na veřejných místech, abychom mohli žít klidně, aniž bychom se stali cílem nějakého útoku nebo museli čelit bezpečnostnímu riziku.“ To znělo tak dutě, Hollande.

Výše uvedená slova pronesl v lednu 2015 francouzský prezident Hollande, když uklidňoval občany po útoku na Charlie Hebdo. Nezapomněl zmínit další památnou větu: „Nesmíme se uchylovat k jednoduchým zkratkám. Teroristé, kteří spáchali tyto strašné činy, byli fanatici a nemají nic společného s muslimským náboženstvím.“ A pak se chytil nebojácně přímo na ulici za ruce s ostatními politiky, z nichž někteří byli dokonce ze států, které terorismus v podstatě financují, aby před světem demonstrovali pochodem, který vypadal jako průvod celou Paříží napříč, nejen jednotu, ale zejména úctu k obětem teroristického útoku. Co čert nechtěl, zase se našel někdo, kdo si všiml s foťákem v ruce, že ta ulice je vylidněná, že o účast mezi lidmi v rámci solidarity fakt nejde, protože tam žádní nejsou, a že ten pochod byl dlouhý asi 100 metrů. A co čert nechtěl, prásknul to veřejnosti. Trapnost nad trapnost, stejně jako velkohubá prohlášení napříč politickým spektrem v Evropě, že udělají všechno, aby se to už nikdy neopakovalo.

„Abychom mohli žít klidně, aniž bychom se stali cílem nějakého útoku nebo museli čelit bezpečnostnímu riziku,“ je samozřejmě pryč, protože tak obsahově prázdná slova nemohla být už z podstaty věci nikdy naplněna. Z těch „jednoduchých zkratek“ je najednou hlavní náplň proslovů, protože realitu popřít nejde. A hlavně jde o hlasy voličů, tak proč by je měla sežrat nová uskupení či takové strany, které o bezpečnosti občanů, a to zdaleka nejen v souvislosti s islamisty, mluví už dlouho. Vždyť stačí zaposlouchat se do volání ulice a změnit rétoriku. Standardní sportovní disciplína, když nemáte co říct a nemáte skutečná řešení.

Evropská komise má však jasno. Za teroristické útoky mohou legální zbraně. Kdyby nebyly legální zbraně mezi občany, zřejmě by nebyly teroristické útoky. Na stole u ní leží už dlouho nová evropská směrnice o zbraních a střelivu. Ta sice měla být předložena až příští rok, jenže když oni teroristi nečtou směrnice a plány jednání Komise a střílí si a vybuchují, kdy je to napadne. Generální ředitelství pro vnitřní věci si tedy osvojilo staré známé „země, kde zítra znamená již včera“ a rozhodlo se v rámci projektu odzbrojení občanů zrychlit. Nová směrnice bude předložena již nyní. Jejím obsahem je zákaz samonabíjecí pušky AK-47 a dalších, které mají vzhled vojenských pušek, zákaz prodeje zbraní a střeliva přes internet (i těm stálým legálním zákazníkům, kteří jsou legálním a státem povoleným prodejcům známí a ověření), regulace dostupnosti zbraňových součástek, zavedení nových omezení pro sběratele zbraní, omezení vlastnictví některých znehodnocených zbraní, které by prý mohly být snadno upraveny ke střelbě, a hlavně sloučení národních registrů zbraní do jednoho celoevropského (to zas bude pěkná zakázka). Na tomto místě je nutné připomenout, že všechna navrhovaná opatření jdou proti netrestaným (!) a bezúhonným (!) občanům členských států EU, kterým vezmou další možnost se efektivně bránit v případě ohrožení, a nesměřují proti teroristům. Zejména ve Francii totiž žádný z teroristů legální zbraně mít nemohl, protože tam je například ani pro obranu nesmí mít v podstatě nikdo. Také proto tam oběti leží na zemi desítky minut a čekají, kdy na ně dojde řada.

Česká republika patří mezi málo států na světě s nejlepším zákonem, pokud jde o vlastnictví, držení a nošení zbraní pro obranu. Sjednocení právních norem s EU tak, jak to Komise navrhuje, bude znamenat zcela jistě znehodnocení dosavadních práv občanů České republiky na poli zbraňové legislativy. Existuje mnoho důvodů, proč vystoupit z Evropské unie. Chtějí-li k nim naše tzv. elity přidat další, a to pro mnohé tak zásadní, jako je omezení práva na držení a nošení zbraní pro obranu života, zdraví a majetku, nechť do toho jdou. Vystoupení z EU, zejména pod tíhou zcela jistě pokračujících teroristických útoků a obecného násilí, které i v souvislosti s neuvěřitelně hloupou akcí realisticky očekávám, bude zase blíž. Mít právo se efektivně proti jakémukoli násilí bránit se zbraní v ruce považuji za přirozené právo člověka, které mi žádná psaná norma nikdy nevezme.