EVROPA: Důvěřujme Turecku
Nechme rozhodnutí na Turcích samotných
1. Debata o vstupu Turecka není jen debatou o Turecku. Je debatou o nás samých. Turecko je v ní pingpongovým míčkem. Jsme Evropou hlasu krve a společné minulosti, nebo jsme Evropou otevřeného demokratického konceptu?
2. Turecko je dlouhodobým strategickým partnerem Evropy a Západu. Je vždy dobré je mít na své straně. A to nejen ve vztahu k Íránu a Iráku, ale také ve vztahu k Rusku. Navíc Turecko je jednou z klíčových tranzitních zemí pro energii spotřebovávanou v Evropě. Jakou formu ale bude strategické partnerství Turecka a EU mít, je dnes předčasné rozhodovat.
3. Zajišťování bezpečnosti evropského sousedství dalším rozšiřováním není bezpečné. Evropa se musí zmoci k vlastní, vnitřní, pevné a plnohodnotné zahraniční a bezpečnostní politice, opřené o obranné kapacity a uvážlivá rozhodnutí svých politiků. Jen se silnou a svébytnou zahraniční a bezpečnostní politikou bude EU ve svém okolí dostatečně relevantní, bude mít dostatečnou váhu na to, aby nemusela svoji bezpečnost prošustrovávat výměnou za další rozmělňující rozšíření.
4. Turecko je silný stát, s hodnotnou demokracií, svobodnými médii, probíhající reformou práva a dynamicky rostoucím, výkonným hospodářstvím, finančním a bankovním sektorem.
V Turecku je téměř sto let naplněna odluka islámu a státu. Turecký stát islám oficiálně i neoficiálně plně kontroluje. Turecký islám je liberální, pláže jsou plné smějících se, uvolněných, bavících se Turkyň a Turků. Turecká společnost, přes všechnu populační dynamiku je vnitřně silná, dobře posazená.
5. Svaz plně prozápadních tureckých průmyslníků a byznysmenů TUSIAD vyslovil plnou důvěru v Gülovu schopnost provést další kolo modernizačních reforem. Jde o změny ústavy, o další reformu bankovnictví a finančního sektoru, daňového systému. Je na Gülovi, v jakém tempu a jak reformy pojme.
6. Dnešní Turecko si vůbec nezaslouží, aby si z něj někteří evropští politici dělali otloukánka pro své domácí sebezvýraznění. Posilují tím jen marginální radikální skupiny opravdových nepřátel Evropy.
7. Důvěřujme dobře posazenému, liberálnímu Turecku. Nechme na Gülovi a Turcích samotných, jakou cestu reforem zvolí, jaké rozhodnutí ve věci strategických vazeb k Evropě učiní.
1. Debata o vstupu Turecka není jen debatou o Turecku. Je debatou o nás samých. Turecko je v ní pingpongovým míčkem. Jsme Evropou hlasu krve a společné minulosti, nebo jsme Evropou otevřeného demokratického konceptu?
2. Turecko je dlouhodobým strategickým partnerem Evropy a Západu. Je vždy dobré je mít na své straně. A to nejen ve vztahu k Íránu a Iráku, ale také ve vztahu k Rusku. Navíc Turecko je jednou z klíčových tranzitních zemí pro energii spotřebovávanou v Evropě. Jakou formu ale bude strategické partnerství Turecka a EU mít, je dnes předčasné rozhodovat.
3. Zajišťování bezpečnosti evropského sousedství dalším rozšiřováním není bezpečné. Evropa se musí zmoci k vlastní, vnitřní, pevné a plnohodnotné zahraniční a bezpečnostní politice, opřené o obranné kapacity a uvážlivá rozhodnutí svých politiků. Jen se silnou a svébytnou zahraniční a bezpečnostní politikou bude EU ve svém okolí dostatečně relevantní, bude mít dostatečnou váhu na to, aby nemusela svoji bezpečnost prošustrovávat výměnou za další rozmělňující rozšíření.
4. Turecko je silný stát, s hodnotnou demokracií, svobodnými médii, probíhající reformou práva a dynamicky rostoucím, výkonným hospodářstvím, finančním a bankovním sektorem.
V Turecku je téměř sto let naplněna odluka islámu a státu. Turecký stát islám oficiálně i neoficiálně plně kontroluje. Turecký islám je liberální, pláže jsou plné smějících se, uvolněných, bavících se Turkyň a Turků. Turecká společnost, přes všechnu populační dynamiku je vnitřně silná, dobře posazená.
5. Svaz plně prozápadních tureckých průmyslníků a byznysmenů TUSIAD vyslovil plnou důvěru v Gülovu schopnost provést další kolo modernizačních reforem. Jde o změny ústavy, o další reformu bankovnictví a finančního sektoru, daňového systému. Je na Gülovi, v jakém tempu a jak reformy pojme.
6. Dnešní Turecko si vůbec nezaslouží, aby si z něj někteří evropští politici dělali otloukánka pro své domácí sebezvýraznění. Posilují tím jen marginální radikální skupiny opravdových nepřátel Evropy.
7. Důvěřujme dobře posazenému, liberálnímu Turecku. Nechme na Gülovi a Turcích samotných, jakou cestu reforem zvolí, jaké rozhodnutí ve věci strategických vazeb k Evropě učiní.
Autorka, europoslankyně za SNK-ED, je předsedkyní stálé delegace Izrael-EP
