Nekonečná jednání kolem výběru kandidátů na nové špičky skončila tím, že šéfové členských států na padrť rozbili umělý konstrukt špičkových kandidátů, který nemá oporu Lisabonské smlouvě. Vyložit to lze tak, že si šéfové členských států vzali zpět část moci, tedy aspoň v této otázce.

Ale není důvod moc vyskakovat radostí, protože při schvalování v EP ještě může být mela, protože značná část frustrovaných poslanců EP bude plát pomstou za tuto malou revoluci. Prostě je otázkou, zda potřebná většina rozdýchá zjevnou nedostatečnost tohoto kompromisu, který vynesl nahoru jména, se kterými původně nikdo nepočítal ani ve snech. Jenže daleko důležitější bude, jak šéfové členských států budou na svých dalších sumýších úkolovat EK a jací lidé budou členy této nové komise. Sama Ursula von der Leyen se svými „schopnostmi“ je zárukou toho, že to žádná nová puška nebude, a pokud bude ten nesnesitelný Timmermans, kterému tak na srdci leží právo východních zemí, že přitom přehlíží právní průšvihy v zemí Západu, stále ve funkci místopředsedy EK, zas takové vítězství to není. Bude-li zasloužilá matka von der Layen potvrzena EP, pak proti hlavám států a premiérům bude stát holt slabší kus. A to není zas až tak špatný výsledek. To známý opilec byl horší ořech.

Také konečně ukázaly svaly a odvahu země V4 a to je rozhodně dobře. Premiéři zemí V4 s pomocí Itálie prokázali rozhodný odpor proti spatlanému kandidátu Timmermansovi, kterého uplácali jako panáka z hlíny do vrchní pozice Německo, Francie, Španělsko a Holandsko v Ósace při zasedání G20. Tento test soudržnosti V4 dosáhl dobrého výsledku, jenže až v budoucnosti se ukáže, zda i v jiných otázkách dokážou najít společnou řeč a hlavně další spojence. Pro spoustu lidí je V4 z jakési umanutosti sprosté slovo, ale jen ať si nadávají. Ve skutečnosti se ukázalo, že jde o značnou sílu, která může leccos dokázat, pokud najde i dalšího spojence.

Dobré je určitě, že na vlastní kůži pocítili Macron, Merkel, Sánchez a Rutte, že si nemůžou jen tak něco s panákem v ruce něco uklohnit a přimět ostatní, aby to radostně sežrali. Zvlášť když vezmu v potaz, že takový Pedro Sánchez Pérez-Castejón nejspíš ani neví, kde Česká republika leží a že se tady nemluví německy. On už takhle je don Pedro vytočený, že si V4 dovolila odmítnout za kandidáta takového pašáka uznávajícího evropské hodnoty, jakým je František Timmermans, a málem nás poslal do řiti neevropské. To je opravdu nebetyčná drzost, mít vlastní názor! Lída Rakušanová si určitě ohryže tužku a Karel Hvížďala nenajde slovo pochopení; kdyby snad ano, byl bych úplně hin.

Takže zasedání EP bude mela a stálo by za to, aby se veřejná bedna věnovala této události pořádně, objektivně a s pomocí lidí, kteří tomu rozumí a dokážou být nezaujatí. Tím říkám, že by komentovat neměl Pavel Svoboda nebo Pavel Telička, protože to jsou nekritičtí euromilci, ztroskotanci a zaprodanci.

Jedno je ale jisté: EU už nikdy nebude taková, jaká byla posledních 30 let a apoštolové další integrace narazili a budou narážet na stále tužší odpor. Tak je to spravne, tak to ma byť. Jestli se dá něco ještě zachránit na původní dobré myšlence Společenství uhlí a oceli, je třeba zastavit tu integrační pohromu a potírání vlivu národních států a slézt pěkně z větví na zem. To se klukům a holkám z evropských zapikolovaných struktur chtít nebude. Dokud není pozdě, což ale asi je.

A takhle my tady žijeme.