EVROPA: Družba vocamcaď pocamcaď
Z hlediska Evropy střední je to trochu nepříjemné prozření. Česko je celkem v pohodě, protože má svůj ropovod do Ingolstadtu, takže může dovážet ropu alternativní cestou, byť to bude jiná ropa, která si vyžádá změnu technologií třeba v kralupské rafinerii a bude to zase o něco dražší. Hůře na tom bude Slovensko, které je na Družbě závislé. Polsko už naštěstí buduje s Ukrajinou náhradní ropovod, kterým by k sobě dopravilo kaspickou ropu přes černomořské terminály.
Kdo chce, může věřit, že Putin má opravdu problémy s Lukašenkem a opravdu má zrovna ten malíček, kterým by ho mohl sesadit z jeho diktátorského trůnu, v dlaze a v ní zůstane ještě po řadu dalších let. My ostatní ve střední Evropě si však nemusíme nic nalhávat. Rusko vytvořilo projekt na dodávky plynu mimo území středoevropských zemí a nyní si vytváří podmínky pro odstřižení těchto zemí i od svých ropných zdrojů. Energetická bezpečnost Česka se zhoršuje. Lidé, kteří energetické politice opravdu rozumějí, poměrně přesně říkají, že není nutno mít obavy, že Rusko zatáhne kohouty. Bát se musíme toho, že to bude moci udělat. A toto varování se zdá čím dál, tím víc aktuální. Za těchto okolností česká vláda pod zelenou kuratelou zcela nepochopitelně zvýhodňuje ruský zemní plyn prostřednictvím ekologických daní a Evropská unie spolu s ČSSD sází vše, co mají v kapse občané této země, na světlé zítřky německo-ruské ekonomickopolitické spolupráce. A co z toho vyplývá pro nás ostatní? No přece jedna nula pro radar.
Zase propáslá příležitost
Francouzský list Figaro, který stojí ve francouzských podmínkách na liberálně konzervativních principech, přinesl pozoruhodný stesk z diplomatických kruhů. Zlí Češi vedou koalici východních Evropanů a jejich aktivity veWashingtonu povedou k zavedení jakési elektronické formy vízového styku s USA pro občany staré Evropy, protože jsme lumpové, kteří jsou ochotni vyplňovat elektronické dotazníky pro administrativu USA, zatímco Francouzi nic takového ochotni dělat nejsou. Což je samozřejmě v optice Figara nehoráznost a projev neloajality Čechů k Evropě. Neloajalitu Evropy k novým členským zemím ohledně amerických víz však nikdo neřeší. Nulová aktivita bruselské diplomacie ohledně opravdu nákladných a zdaleka ne stoprocentně účinných žádostí východoevropských občanů o americká víza je přitom velmi dobře známa. Stejně tak jako stále přetrvávající diskriminace mnoha starých členských zemí EU vůči českým zaměstnancům i podnikatelům, kteří se musí o svá přístupovou smlouvou zaručená práva na evropském trhu draze a nekonečně soudit, někdy až do krachu svého podnikatelského záměru. Francouzský exprezident Chirac to už po české podpoře americké invazi do Iráku trefil přesně na hlavičku. Tehdy jsme propásli tu nejlepší příležitost mlčet. A zdá se, že zejména nová česká vláda si hodlá nechat propást i další příležitost dát si všechno líbit. A co z toho plyne?
No přece dva nula pro americký radar.
MfD, 6.6.2007