Staronový předseda Evropské komise José Manuel Barroso má již nejenom seznam všech kandidátů na členství v nové Evropské komisi, která se ujme funkce po novém roce, ale jednotlivým kandidátům už přidělil i jejich budoucí komisařské rezorty. V Evropském parlamentu se rozbíhá proces tzv. „grilování“, kdy probíhají slyšení kandidátů na komisaře v jednotlivých parlamentních výborech. A že se nejedná o formalitu, ukázalo jmenování Komise před pěti lety, kdy se italský kandidát Buttiglione, známý svým konzervativním přístupem k rodině, na základě slyšení v Evropském parlamentu musel své účasti v Komisi vzdát. Už teď se proto spekuluje o tom, koho se poslanci pokusí zamítnout letos.

Komise se v novém složení brzo ujme svých pravomocí a nabízí se otázka, co od ní očekávat. Její sestava odráží aktuální rozložení na evropské politické scéně, kde unijním zemím dominují vlády pravého středu. I proto bude v současné „evropské“ vládě, kterou komise připomíná, zasedat dvanáct komisařů náležejících ke stranám pravého středu, devět středových liberálů a jen šest socialistů. Mimochodem, právě naše země patří mezi šestici zemí, které do Bruselu poslaly socialistu, což asi vzhledem k síle socialistů v budoucím kolegiu komisařů naší zemi na síle nepřidá. A to již nemluvíme o tom, že nám připadl rezort, který jsme původně nepreferovali a který navíc současně spadá do kompetence nově jmenované Vysoké představitelky EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku nebo, chcete-li, evropské ministryně zahraničí Ashtonové.

V budoucí Komisi bude existovat bezpochyby středopravicová většina a José Manuel Barroso bude mít druhou šanci splnit to, co sliboval před svým prvním jmenováním v roce 2004. Tehdy bývalý portugalský premiér přišel s ambiciózním plánem, v němž se mimo jiné vyjímal návrh na redukci evropských norem. Barroso sliboval, že prověří potřebnost všech „evropských zákonů“ a všechny, které Unie skutečně nepotřebuje, zruší. Bohužel, zůstalo jen u slibu. Barroso se v čele komise pět let snažil zejména vyvažovat a na zásadní změny nedošlo. Mohl snad uvažovat tím způsobem, že si potřebuje zajistit znovuzvolení a nechtěl se nikoho “dotknout“.

Nyní ale bude muset odkrýt svou skutečnou předsednickou tvář. Všechny tři klíčové evropské instituce – Evropská rada, komise i parlament – mají nelevicovou většinu a Barroso může svůj reformní plán bez větších obtíží prosadit. Otázkou zůstává, zda bude chtít. Nebo ho úřednická mašinerie eurokratů už natolik ovládla, že bude dalších pět let pokračovat v započatém stylu práce? Doufejme, že ne. Protože Unie změnu potřebuje a nyní je k ní velmi vhodná příležitost. Dalších pět let bující legislativní džungle by totiž Unii ještě více vzdálilo občanům jejích členských států.

poslanec Evropského parlamentu (ODS, Evropští konzervativci a reformisté)