Nemám rád, když se říká "já vám to říkal". Leč teď mi nic jiného nezbývá. Upozorňoval jsem a upozorňuji na to, že nacistický resentiment v Německu a Rakousku je velice živý. A že myšlenky, které nacionální socialismus – nacismus - v obou zemích zanechal, jsou daleko více živé, než by nám a Evropě bylo zdrávo.

Poslední "provalená událost", kdy konečně německá policie "objevila", že deset tzv. "kebabových vražd" mají na svědomí neonacisté, je jen to, co vykouklo nad hladinu. Možná nevíte, o čem mluvím, protože vám tato informace unikla. Jde o to, že německá policie zjistila, že v Německu řádila už několik let organizovaná ozbrojená neonacistická skupina. Tito neonacisté zavraždili v posledních letech nejméně deset, pravděpodobně však více lidí. Až na jednu policistku šlo o cizince. Většinou Turky a jednoho Řeka. V bytě jednoho z neonacistů se našlo video popisující dopodrobna tyto vraždy, ale také účast na dosud nevyjasněném bombovém útoku v turecké čtvrti v Kolíně nad Rýnem dne 9. června 2004. Při výbuchu bylo zraněno 22 lidí, z toho čtyři těžce. Dobře organizovaná skupina si opatřovala peníze přepadáním bank. Doteď šly tyto vraždy na vrub "vyřizování účtů" mezi tureckými podnikateli (to známe od nás, tento termín, že?!) a německý tisk je připisoval "nepřizpůsobivosti cizinců". Do ruky policie padla jedna spolupracovnice neonacistů. Kancléřka Merkelová vydala na sjezdu CDU prohlášení, že "případ je ostuda a zahanbuje celé Německo". Typické je, že takovýto sólokapr nebyl našimi médii příliš zdůrazňován, spíš zamlčován. MfD jej umístnila na sedmou stranu včerejšího vydání, až na ČT1 jej všechny televize téměř přešly mlčením.

Otřesné je, že prakticky ihned také prasklo, že je silné podezření, že některé orgány spolkového státu Durynsko a orgány policie když ne přímo spolupracovaly, tak alespoň kryly dotyčné vraždící neonacisty (viz zde nebo zde). Pro nás je varující, že jedno z hlavních míst působení neonacistů je město Chemnitz, bývalý Karl-Marx-Stadt, hned za našimi hranicemi. Místo pobytu a sebevraždy dvou zločinců byly ve Cvikově-Zwickau kousek od Božího Daru či Vejprt.

Pokud někdo namítá, že se nemáme co Němcům vysmívat, že u nás je komunismus také dodnes všudypřítomný, nic proti tomuto tvrzení nemám. Český komunismus skutečně stále prostupuje celou naši společnost. Oproti německému nacismu je však přeci jen jiný. Češi nikdy nehlásali, že pro zajištění jejich blaha je potřeba vyvraždit nějaký jiný národ (až na výjimky - Vlajkaře atd., kteří v minimální formě přežívají dodnes, ti však jen následují své německé vzory). Ovšem v tomto světle vypadají objasněné i neobjasněné pokusy "vypálit" Cikány jako daleko nebezpečnější. V Německu je totiž házení zápalných lahví na ubytovny cizinců již dlouho tradiční "zábavou" neonacistů.

Tímto případem se vše mění. Doposud, jakmile jsem napsal já a nebo někdo jakýkoliv text či práci, která upozorňuje na skutečnost, že stále reálně existují nacistické názory u části obyvatel Německa, byl oheň na střeše. Okamžitě byl takový autor nazván…… nadávky a pomluvy, kterými jsou takovíto autoři častováni, si prosím najděte sami.

Při té příležitosti je dobré připomenout, že i když v "nedemokratizovaném" či "postkomunistickém" Česku jsou třeba soudy, zvláště ty vyšší, plné bývalých členů KSČ, přeci jen u nás nikdy nedošlo k tak obludným věcem, jako v "dokonale zdemokratizovaném a nacistů zbaveném Německu" (dle našich politiků a politologů), kde se stal případ Pannwitz.

Viz.: "Atentát na Heydricha a II. stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava 27. 5. 1942 - 3. 7. 1942" (ed. Šustek Vojtěch) Praha 2010/2011, Documenta Pragensia monographia 26.

Heinz Panwitz byl hlavním vyšetřovatelem "atentátu na Heydricha" a osobně byl zodpovědný za umučení a popravení stovek lidí. Jeho činy lze nalézt v dokumentu zvaném "Pannwitzova zpráva". Po válce byl zajat Sověty, nakonec bez soudu propuštěn a co hlavní, po návratu do SRN žil blahobytně v Německu a prakticky ihned od návratu, od srpna 1956, se stal agentem v BND (západo-německé tajné služby). Dokument: Angehörige von NS-Diensten im bundesdeutschen Geheimdienst (Členové nacistických tajných služeb ve Zpravodajské službě SRN). Údaje o této osobě tam najdete pod heslem: "Heinz Pannwitz (* 28. Juli 1911 in Berlin) - SS-Hauptsturmführer, 1940 Leiter eines Referats bei der Staatspolizeistelle Prag, ab August 1943 Leiter Sonderkommando Rote Kapelle, ab August 1956 im BND."

Za zločiny na území protektorátu nebyl Panwitz nikdy v Německu vyšetřován, obžalován nebo potrestán, přestože úřadům spolkové republiky bylo známo, o koho jde. U nás se Urválek taky dokázal vykroutit s pomocí "spřátelených" komunistických soudců a bývalých prokurátorů z trestní odpovědnosti. Skutečnost je však ta, že nebyl zapojen jako člen BIS mezi "aktivní členy", ani nepracoval po převratu jako "demokratický prokurátor".

Minulá idiotská komunistická propaganda, kdy byli západoněmečtí "revanšisté" údajně vinni za mandelinku bramborovou a případně i epidemii chřipky, vedla k tomu, že se u nás pohled na skutečné milovníky nacismu, a tedy i osoby zaměřené proti "auslendrům" a silně i proti Čechům, bagatelizoval. "Zlí revanšisté" zmizeli a zůstali jen ti Němci, co "u Stalingradu stříleli do vzduchu". Předstírali jsme to my i celý svět. Hlavně eurosvět.

I spolková vláda, tedy její tajné služby, přestože pravděpodobně musely alespoň částečně vědět, co se děje, jak se ukazuje na posledním případu 10 tzv. "kebabových vražd", předstírala nevědomost. Přitom je v Německu obecně známo, že neonacistická strana NPD je německými tajnými službami silně infiltrována. Mlčeli, jen aby si nepoškodili renomé nejdemokratičtějšího německého státu v dějinách.

Naši politici a novináři si v této věci sami uložili bobříka mlčení a prakticky byly cenzurovány či bagatelizovány - a jak je vidět, i nadále jsou - všechny zprávy o rasových vraždách cizinců v Německu, o útocích s rasovým podtextem, o vypalování azylových domů neonacisty atd.

Tohle strkání hlavy do písku není možno dělat donekonečna, jak se děje u nás, ale třeba i v Polsku, kde hlavně kvůli "dobrým vztahům" byly např. bagatelizována činnost tzv. "Svazu vyhnanců". Také naše, polské a slovenské předstírání, že iniciování a řízení naší neonacistické scény z Německa už není udržitelné. Při posledních kraválech v Polsku (viz např. zde) je jasné, že němečtí neonacisté pomalu pronikají do celé bývalé východní Evropy - Česka, Slovenska, Maďarska, Chorvatska atd. Poslední průzkumy o vzrůstajícím nacionalismu a pocitu nadřazenosti ukázaly, že například v Rakousku, které netrpí syndromem viníka jako Německo, jsou nacionalistické a proticizinecké nálady dokonce nejvyšší v celé Evropě.

Promyšlené, plánované a dlouhodobě realizované vraždy "cizinců" spojené s úspěšných přepadáváním bank (také jistý Gruzínec "Ioseb Besarionis dze Džugašvili", známý jako Stalin, začínal přepadáním bank pro "revoluční činnost") ukazují, že nejde o žádnou výjimku. V době, kdy se naleštěná fasáda EU odlupuje a vylézá všude nacionalismus a nesnášenlivost, v době, kdy v pevninské Evropě zůstaly jen dva státy schopné nějak situaci řešit a jedním z nich je Německo, jde o alarmující zprávu. Zvláště proto, že Německo je náš nejbližší soused, největší obchodní partner a stát, s nímž máme mnoho společného. Nejen třeba technické normy DIN/ČSN, ale i zvyky a dějiny. A dlouhou tradici soužití i válek.

Podle toho, jak bude spolková republika řešit tento případ, zda pochopí, že další zatloukání pod hladinou rostoucího tesknění po nacismu je nebezpečné, budeme muset my jako stát řešit svůj další politický postup. Protože co budeme dělat dál, až se Unie změní, to je pro nás zásadní otázka. A ta vlastně zní: S Německem, anebo co?!? Jaké jsou jiné možnosti?!

Nejprve bychom si však měli přiznat, že naši, stejně jako polskou a slovenskou neonacistickou scénu ovlivňují němečtí neonacisté, a měli bychom něco začít rychle dělat. Znaky elitních divizí SS na přilbách našich elitních vojáků a "pochopení" mnoha našich vojáků a policistů" pro neonacisty se ukazují jako něco víc, než jen nějaké takové "úlety".

V Evropě padají masky. Masky korektnosti a lhaní. Zpoza mlhy lží a politických keců, mediálních bublin vypouštěných zpovykanými skupinkami "zlaté mládeže", která se vyžívá v blbnutí kolem ekologismu, feminismu a lidských "pseudopráv", vykukuje realita. A ta není, přátelé, moc hezká.

Politici se to jistě pokusí vyřešit heslem "Hoďte na to deku". Ale myslím, že to teď už nepomůže. Stará Evropa a staré běsy jsou opět tady.