Evropská unie (?) zaplatí z kapes daňových poplatníků členských států 5,5 miliardy korun za to, že Německo (!) obvinilo Španělsko (!) z šíření nákazy bakterií E.coli. A aby to nevypadalo hloupě, každý něco dostane.

26. května 2011 bez jakýchkoli dalších pochyb označili veřejně němečtí hygienici z Hamburku španělské okurky za zdroj nákazy (jejich zprávu nabízím zde). Od toho okamžiku se spustila lavina událostí v Evropě, která znamenala vznik obrovských škod na straně španělských farmářů. Jak to nakonec dopadlo, o tom bylo popsáno již mnoho napříč médii. Španělsko v tom bylo zcela nevině a chtělo oprávněně vyvolat spor o náhradu škody, zatímco Německo samo mělo máslo na hlavě co se zdroje nákazy týče a také to odneslo největším počtem mrtvých.

Za normálních okolností platí v životě škodu ten, kdo ji způsobil. Považoval bych za rozumné, morální a jedině správné, že škodu španělským farmářům zaplatí ukvapené Německo, které své původní obvinění postavilo na vzorku čtyř (!) okurek stejného druhu. Jenže v Evropské unii máme takovou kouzelnou „solidaritu“, když jde o hrazení škod, způsobených politiky. V případě E.coli za chybu německých institucí a veřejných prohlášení německých politických představitelů zaplatíme všichni. Španělská vláda ústy náměstka španělské ministryně zahraničí pro EU Diego López Garrido dne 9. června 2011 v Berlíně nakonec prohlásila, že nebude po Německu požadovat odškodnění za to, že německé úřady pochybily a označily jako možný zdroj nynější nebezpečné střevní nákazy španělské okurky. Prý se s žádostí u úhradu vzniklých škod obrátí na Evropskou unii.

Jak Diego López Garrido řekl, tak se stalo. Ostatně Garrido je státním tajemníkem Španělska pro Evropskou unii a byl koordinátorem španělského předsednictví EU v roce 2010, což mu zajistilo v EU velmi dobré vztahy. Něco jiného totiž je vámi způsobená škoda v soukromém životě jinému (tam si ji zaplatíte sami) a něco jiného je škoda způsobená státem a politiky (tam ji totiž zaplatíte také). Představitelé Evropské unie měli pro Španělsko pochopení. Toto pochopení (místo aby mu poradili, že se má s náhradou škody obrátit na toho, kdo škodu způsobil, tedy na Německo) nás všechny v EU bude tentokrát stát v přepočtu 5,5 miliardy Kč ze společné veřejné kasy. No není ta solidarita menších členských států s těmi velkými úžasná? A to jsme si cestou Lisabonské smlouvy zavedli většinové hlasování a ztratili možnost veta, které jediné zajišťovalo alespoň nějakou rovnost mezi státy bez zvýhodňování jejich postavení.

Zničili jste někomu obchod a pověst a jste politik? Buďte v klidu, škody zatáhnou jiní. V Unii to nazývají takovým eufemistickým pojmem „sdílená odpovědnost“. Skoro se divím, ze znalosti zacházení s veřejnými penězi na úrovni EU, že nás ty čtyři španělské okurky v rukou německých hygieniků a v ústech německých politiků na tiskových konferencích nakonec všechny solidárně stály „jen“ 5,5 mld korun. Koneckonců na adresu tohoto modelu solidárního odškodnění převážně Španělska všemi za německou chybu uvedl eurokomisař pro zemědělství Dacian Ciolos, že „navýšení rozpočtu zajistí, že našim zemědělským producentům se dostane patřičné podpory v těchto ekonomicky těžkých časech...“ Umí to ti politruci ale hezky prodat.

A Španělsko? Tomu se nyní hodí každé euro ze společné kasy Unie, které nebude vypadat jako půjčka na jejich státní dluh.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora